tāpa-trayeṇābhihatasya ghore
santapyamānasya bhavādhvanīśa
paśyāmi nānyac charaṇaḿ tavāńghri-
dvandvātapatrād amṛtābhivarṣāt
tāpa — utrpením; trayeṇa — trojím; abhihatasya — toho, kdo je stíhaný; ghore — která je hrozivá; santapyamānasya — sužovaného; bhava — hmotné existence; adhvani — na cestĕ; īśa — ó Pane; paśyāmi — vidím; na — ne; anyat — jiné; śaraṇam — útočištĕ; tava — Tvých; aṅghri — lotosových nohou; dvandva — dvou; ātapatrāt — než slunečník; amṛta — nektaru; abhivarṣāt — spršku.
VÝZNAM: Pán Krsna bere ohled na Uddhavovu vysoce intelektuální povahu, a proto mu znovu a znovu doporučuje dosáhnout dokonalosti rozvojem transcendentálního poznání. Pán však také jasnĕ ukázal, že toto poznání musí osobu dovést k láskyplné oddané službĕ Jemu, jinak je zbytečné. V tomto verši Sri Uddhava podporuje Krsnova prohlášení, že pravé štĕstí se získá odevzdáním se Jeho lotosovým nohám. Bĕhem korunovace Prthua Maharaje, inkarnace Boha, mu polobůh Vayu daroval slunečník, který neustále rozprašoval jemné kapky vody. Pánovy dvĕ lotosové nohy jsou zde podobnĕ přirovnány k úžasnému slunečníku, který neustále vytváří lahodný nektar – blaženost vĕdomí Krsny. Spekulativní analytické poznání obvykle končí u neosobního pojetí Absolutní Pravdy, ale takzvanou blaženost splynutí s neosobní duchovní existencí nelze v žádném případĕ srovnávat s blažeností vĕdomí Krsny, jak zde uvádí Sri Uddhava. Vĕdomí Krsny tedy automaticky zahrnuje dokonalé poznání, jelikož Pán Krsna je konečným útočištĕm všech živých bytostí. Významná jsou v tomto verši slova abhihatasya a abhivarsat. Abhihatasya označuje toho, koho útok hmotné přírody poráží na všech frontách, zatímco abhivarsat popisuje spršku nektaru, která odstraňuje všechny problémy hmotné existence. Mĕli bychom pomocí inteligence hledĕt nad netečné hmotné tĕlo a nesmyslnou hmotnou mysl a pozorovat nekonečnou spršku blaženého nektaru proudící z lotosových nohou Pána Krsny. To bude začátek našeho skutečného štĕstí.