tapas tīrthaḿ japo dānaḿ
pavitrāṇītarāṇi ca
nālaḿ kurvanti tāḿ siddhiḿ
yā jñāna-kalayā kṛtā
tapaḥ — askeze; tīrtham — navštĕvování svatých míst; japaḥ — pronášení tichých modliteb; dānam — rozdávání milodarů; pavitrāṇi — zbožné činnosti; itarāṇi — jiné; ca — také; na — ne; alam — do stejné míry; kurvanti — udílejí; tām — tuto; siddhim — dokonalost; yā — kterou; jñāna — duchovního poznání; kalayā — zlomkem; kṛtā — je daná.
Tu dokonalost, kterou vytváří malý zlomek duchovního poznání, nemůže nahradit podstupování askeze, navštĕvování svatých míst, pronášení tichých modliteb, rozdávání milodarů ani konání jiných zbožných činností.
VÝZNAM: Jñana se zde vztahuje na jasné pochopení Pánovy svrchované vlády nade vším, co existuje, a toto realizované poznání se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství. To, že Pán je nejvyšší, potvrzují v předchozím verši slova padam srestham vidur mama. Osoba může provádĕt askezi nebo navštĕvovat svatá místa s pyšnou mentalitou nebo hmotnou motivací a pronášet modlitby k Bohu, rozdávat milodary nebo konat další navenek zbožné činnosti lze s mnoha podivnými, pokryteckými nebo dokonce démonskými motivacemi. Realizované poznání svrchovanosti Pána Krsny však představuje pevné spojení s duchovním svĕtem a pokud se osoba drží tohoto posvátného chápání, dospĕje postupnĕ na nejvyšší úroveň vĕdomé existence zvanou Vaikuntha neboli království Boha.
