VÝZNAM: Slova padam srestham vidur mama („jsou si vĕdomi svrchovanosti Mých lotosových nohou“) jasnĕ vyřazují impersonalistické filosofy z kategorie samsiddhah, tedy filosofů, kteří dosáhli veškeré dokonalosti. Zde Pán Krsna mluví o velkých transcendentálních učencích, jako jsou čtyři Kumarové, Sukadeva Gosvami, Sri Vyasadeva, Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura a Srila A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupada. Nĕco podobného Pán říká v Bhagavad-gitĕ (7.17–18):

tesam jñani nitya-yukta
eka-bhaktir visisyate
priyo hi jñanino 'ty-artham
aham sa ca mama priyah

„Ten, kdo má úplné poznání a neustále se vĕnuje čisté oddané službĕ, je z nich nejlepší – jsem mu velmi drahý a on je také drahý Mnĕ.“

udarah sarva evaite
jñani tv atmaiva me matam
asthitah sa hi yuktatma
mam evanuttamam gatim

„Všichni tito oddaní jsou nepochybnĕ velké duše, ale toho, který Mĕ zná, přijímám jako sebe sama. Prokazuje mi transcendentální službu, a tak zaručenĕ dosáhne nejvyššího a nejdokonalejšího cíle, Mĕ samotného.“

Jñana označuje autorizované filosofické a analytické vnímání reality a když je toto poznání jasnĕ realizované posvĕceným vĕdomím, celkový výsledný zážitek se nazývá vijñana. Spekulativní, neosobní poznání neočišťuje srdce živé bytosti; naopak ji utápí do stále hlubšího zapomnĕní na Nejvyšší Osobnost Božství. Tak jako je otec vždy pyšný na pokroky svého syna ve vzdĕlání, Pán Krsna má velkou radost, když vidí, jak živé bytosti dostávají náležité duchovní vzdĕlání a díky tomu postupují na cestĕ zpátky domů, zpátky k Bohu.