ādāv ante ca madhye ca
sṛjyāt sṛjyaḿ yad anviyāt
punas tat-pratisańkrāme
yac chiṣyeta tad eva sat
ādau — v příčinném stádiu; ante — na konci příčinných souvislostí; ca — také; madhye — ve fázi udržování; ca — také; sṛjyāt — od jednoho tvoření; sṛjyam — ke druhému tvoření; yat — co; anviyāt — doprovází; punaḥ — znovu; tat — všech hmotných fází; pratisaṅkrāme — při zničení; yat — co; śiṣyeta — zůstává; tat — to; eva — jistĕ; sat — jeden vĕčný.
Počátek, ukončení a udržování jsou fáze hmotných příčinných souvislostí. To, co všechny tyto hmotné fáze neustále doprovází od jednoho stvoření ke druhému a co jediné zůstává, když jsou všechny hmotné fáze zničené, je jeden vĕčný.
VÝZNAM: Zde Pán pro zdůraznĕní opakuje, že jedna Nejvyšší Osobnost Božství je základem nekonečné hmotné rozmanitosti. Hmotná činnost je řetĕzcem vztahů příčin a následků, který vytváří nesčetné objekty. Určitý hmotný následek se přemĕňuje v následnou příčinu a jakmile příčinná fáze skončí, následek zmizí. Oheň zapříčiňuje, že dřevo shoří na popel, a jakmile tato příčinná úloha ohnĕ skončí, oheň sám – který je následkem jisté předchozí příčiny – skončí také. Jednoduchou skutečností je, že všechny hmotné objekty jsou vytvářeny, udržovány a nakonec zničeny svrchovanou energií Pána. A když je ukončena existence celého pole hmotných příčin a následků, takže všechny vztahy příčin a následků zaniknou, Osobnost Božství zůstává ve svém vlastním sídle. I když tedy mohou nesčetné objekty působit jako příčiny, nejsou konečnou či svrchovanou příčinou. Jedinĕ Osobnost Božství je absolutní příčinou. Hmotné vĕci sice mohou existovat, ale neexistují stále. Jedinĕ Osobnosti Božství náleží absolutní existence. Rozvojem jñany neboli poznání by mĕla osoba pochopit svrchované postavení Pána.
