VÝZNAM: Rozdíl mezi jñanou (obyčejným védským poznáním) a vijñanou (seberealizací) lze pochopit takto. Podmínĕná duše, která sice rozvíjí védské poznání, se stále ještĕ do určité míry ztotožňuje s hmotným tĕlem a myslí a tedy s hmotným vesmírem. Ve snaze pochopit svĕt, ve kterém žije, se skrze védské poznání dozvídá, že Nejvyšší Osobnost Božství je jedinou svrchovanou příčinou všech hmotných projevů. Tak podmínĕná duše začíná chápat svĕt kolem sebe, který víceménĕ považuje za svůj svĕt. S tím, jak rozvíjí duchovní realizaci, proráží bariéry tĕlesného pojetí své totožnosti a uvĕdomuje si existenci vĕčné duše, se postupnĕ začíná vidĕt jako nedílná část duchovního svĕta, Vaikunthy. Tehdy se o Osobnost Božství nezajímá již jen jako o nejvyšší vysvĕtlení hmotného svĕta, ale začíná přeorientovávat celé své vĕdomí tak, že se pro ni Osobnost Božství stává středem pozornosti. Takto se přeorientovat je třeba, protože Nejvyšší Pán je skutečným středem a příčinou všeho. Seberealizovaná duše ve stádiu vijñany tedy vnímá Osobnost Božství nejen jako stvořitele hmotného svĕta, ale jako nejvyšší živou bytost existující blaženĕ ve svém vlastním vĕčném prostředí. S dalším pokrokem v realizaci Nejvyššího Pána v Jeho sídle v duchovním nebi se živá bytost postupnĕ přestává zajímat o hmotný vesmír a už nedefinuje Pána z hlediska Jeho dočasných projevů. Seberealizovanou duši ve stádiu vijñany nijak nepřitahují objekty, které jsou stvořené, udržované a nakonec zničené. Stádium jñany je předbĕžným stádiem poznání pro ty, kdo se stále ještĕ ztotožňují s hmotným vesmírem, zatímco vijñana je zralým stádiem poznání tĕch, kdo se vidí jako nedílné části Nejvyššího Pána.