viṣayān dhyāyataś cittaḿ
viṣayeṣu viṣajjate
mām anusmarataś cittaḿ
mayy eva pravilīyate
viṣayān — o objektech smyslového požitku; dhyāyataḥ — toho, kdo medituje; cittam — vĕdomí; viṣayeṣu — k objektům požitku; viṣajjate — přilne; mām — na Mĕ; anusmarataḥ — toho, kdo stále vzpomíná; cittam — vĕdomí; mayi — ve Mnĕ; eva — jistĕ; pravilīyate — je pohroužené.
Mysl toho, kdo medituje o objektech smyslového požitku, je nutnĕ zapletená do tĕchto objektů, ale pokud nĕkdo stále vzpomíná na Mĕ, pak je jeho mysl pohroužená ve Mnĕ.
VÝZNAM: Nikdo by si nemĕl myslet, že může dosáhnout úplného transcendentálního poznání Krsny mechanickým uctíváním Pána. Zde Pán Krsna říká, že se osoba musí snažit neustále snažit upínat mysl na Pána. Anusmaratah neboli neustálé vzpomínání je možné pro toho, kdo stále opĕvuje slávu Pána Krsny a naslouchá o ní. Proto je řečeno: sravanam, kirtanam, smaranam – proces oddané služby začíná nasloucháním (sravanam) a opĕvováním (kirtanam), z čehož se vyvíjí vzpomínání (smaranam). Ten, kdo stále myslí na objekty hmotného požitku, k nim přilne, a podobnĕ ten, kdo stále chová v mysli Pána Krsnu, se pohrouží do Pánovy transcendentální povahy, a tím se kvalifikuje, aby poskytoval Pánovi osobní službu v Jeho sídle.
