mayy arpitātmanaḥ sabhya
nirapekṣasya sarvataḥ
mayātmanā sukhaḿ yat tat
kutaḥ syād viṣayātmanām
mayi — na Mĕ; arpita — upřené; ātmanaḥ — toho, jehož vĕdomí; sabhya — ó učený Uddhavo; nirapekṣasya — toho, kdo je prostý hmotných tužeb; sarvataḥ — ve všech ohledech; mayā — se Mnou; ātmanā — s Nejvyšší Osobností Božství nebo se svým duchovním tĕlem; sukham — štĕstí; yat tat — takové; kutaḥ — jak; syāt — mohlo by být; viṣaya — k hmotnému uspokojování smyslů; ātmanām — tĕch, kdo jsou připoutáni.
Ó učený Uddhavo, ti, kdo na Mĕ zamĕřují své vĕdomí a vzdávají se všech hmotných tužeb, se Mnou sdílejí štĕstí, které ti, kdo se vĕnují uspokojování smyslů, nemohou zakusit.
VÝZNAM: Tento verš vysvĕtluje pravý účel védského poznání. Slovo visayatmanam zahrnuje ty, kdo rozvíjejí hmotný klid mysli, sebeovládání a spekulativní filosofii. Tyto osoby mohou dospĕt dokonce i na úroveň sattva-guny, kvality dobra, ale přesto nedosáhnou dokonalosti, protože i sattva-guna je nedílnou částí mayi neboli klamu, jelikož je hmotná. Sri Narada Muni prohlásil:
kim va yogena saṅkhyena
nyasa-svadhyayayor api
kim va sreyobhir anyais ca
na yatratma-prado harih
„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nemá zájem dát sám sebe dokonce ani tĕm, kdo praktikují systém yogy, spekulativní filosofii, život ve stavu odříkání či studium Véd. Žádný takzvanĕ hmotnĕ příznivý proces nemůže přimĕt Pána k tomu, aby se zjevil.“ (Bhag. 4.31.12) Podle Srily Sridhara Svamiho živá bytost zažívá štĕstí, o kterém se v tomto verši mluví, když se ve svém duchovním tĕle stýká se svrchovanou transcendentální podobou Pána. Pánovo transcendentální tĕlo oplývá nekonečnými, úžasnými vlastnostmi a štĕstí zakoušené v Jeho společnosti je neomezené. Materialisté si toto štĕstí bohužel nedovedou představit, protože jim láska k Nejvyšší Osobnosti Božství vůbec nic neříká.
