Text 1: Sri Badarayani pravil: Ačkoliv si Pán Govinda byl plnĕ vĕdom toho, co se ve skutečnosti stalo, když uslyšel zprávy, že Panduovci a královna Kunti uhořeli, odjel s Pánem Balaramou do království Kuruovců splnit rodinné závazky, které se od Nĕho očekávaly.

Text 2: Oba Pánové se setkali s Bhismou, Krpou, Vidurou, Gandhari a Dronou. Projevili stejný zármutek jako oni a naříkali: „Bĕda, jak je to bolestné!“

Text 3: Akrura a Krtavarma využili této příležitosti, ó králi, šli za Satadhanvou a řekli: „Proč neukrást drahokam Syamantaka?“

Text 4: „Satrajit slíbil svou drahokamu podobnou dceru nám, ale potom ji místo toho dal Krsnovi a nás pohrdavĕ ignoroval. Proč by tedy Satrajit nemĕl následovat cestu svého bratra?“

Text 5: Zlotřilý Satadhanva, jehož mysl byla takto ovlivnĕna jejich radou, zavraždil spícího Satrajita z pouhé chamtivosti. Tak si hříšný Satadhanva zkrátil život.

Text* 6: Zatímco ženy ze Satrajitova paláce křičely a bezmocnĕ naříkaly, Satadhanva vzal drahokam a odešel jako řezník, který zabil nĕjaká zvířata.

Text 7: Když Satyabhama uvidĕla svého mrtvého otce, propadla žalu. S nářkem „Můj otče, můj otče! Ó, jsem zabita!“ pozbyla vĕdomí.

Text* 8: Královna Satyabhama vložila otcovo mrtvé tĕlo do velké kádĕ s olejem a odjela do Hastinapuru, kde zarmoucenĕ povĕdĕla Pánu Krsnovi, který o tom již vĕdĕl, o vraždĕ svého otce.

Text* 9: Když Pán Krsna a Pán Balarama uslyšeli tuto novinu, ó králi, vykřikli: „Bĕda! To je pro Nás to nejvĕtší neštĕstí!“ Takto napodobili zvyky lidské společnosti a naříkali s očima plnýma slz.

Text* 10: Nejvyšší Pán se vrátil do svého hlavního mĕsta s manželkou a starším bratrem. Po příjezdu do Dvaraky se připravil zabít Satadhanvu a získat od nĕj drahokam zpĕt.

Text* 11: Když se Satadhanva dozvĕdĕl, že se ho Pán Krsna chystá zabít, dostal strach. Aby si zachránil život, obrátil se na Krtavarmu a prosil ho o pomoc, ale Krtavarma odpovĕdĕl takto.

Text 12-13: (Krtavarma pravil:) Neodvažuji se urazit Nejvyšší Pány, Krsnu a Balaramu. Jak může ten, kdo Jim působí potíže, očekávat jakékoliv štĕstí? Kamsa a všichni jeho následovníci přišli jak o bohatství tak o životy kvůli nepřátelství vůči Nim a poté, co s Nimi Jarasandha sedmnáctkrát bojoval, nezůstal mu ani kočár.

Text* 14: Satadhanva, jehož prosba byla odmítnuta, šel za Akrurou a prosil ho o ochranu. Akrura mu však odpovĕdĕl podobnĕ: „Kdo by se postavil proti obĕma Osobnostem Božství, když zná Jejich sílu?“

Text 15: „To Nejvyšší Pán tvoří, udržuje a ničí tento vesmír jednoduše jako svou zábavu. Stvořitelé vesmíru nedokáží ani pochopit Jeho zámĕr, zmateni Jeho klamnou Mayou.“

Text* 16: „Krsna jako sedmileté dítĕ vytrhl celou horu a držel ji ve vzduchu tak snadno, jako když chlapec zvedne houbu.“

Text* 17: „Klaním se té Nejvyšší Osobnosti Božství, Krsnovi, jehož každý čin je úžasný. Je Nejvyšší Duše, neomezený zdroj a pevný střed veškeré existence.“

Text 18: Satadhanva, jehož prosbu takto odmítl i Akrura, uložil cenný drahokam do Akrurovy péče a uprchl na koni, který dokázal ujet sto yojanů (1  280 kilometrů).

Text* 19: Můj milý králi, Krsna a Balarama usedli do Krsnova kočáru, který mĕl prapor s Garudou a byli do nĕho zapřaženi nesmírnĕ rychlí konĕ, a pronásledovali vraha staršího člena své rodiny.

Text* 20: V zahradĕ na předmĕstí Mithily Satadhanvův kůň padl. On, vydĕšený, konĕ opustil a utíkal po svých s rozzuřeným Krsnou v patách.

Text* 21: Zatímco Satadhanva utíkal, Nejvyšší Pán, který také bĕžel po svých, mu uťal hlavu svým diskem s ostrým okrajem. Potom prohledal Satadhanvův svrchní a spodní odĕv, aby našel drahokam Syamantaka.

Text* 22: Když Pán Krsna drahokam nenalezl, přišel za svým starším bratrem a pravil: „Satadhanvu jsme zabili zbytečnĕ. Drahokam tu není.“

Text* 23: Na to Pán Balarama odpovĕdĕl: „Satadhanva musel drahokam zanechat v nĕčí péči. Mĕl by ses vrátit do Našeho mĕsta a tu osobu najít.

Text 24: „Přeji si navštívit krále Videhy, který je Mi nanejvýš drahý.“ Když to dořekl, Pán Balarama, milovaný potomek Yadua, vstoupil do mĕsta Mithily, ó králi.

Text* 25: Jakmile král Mithily spatřil přicházejícího Pána Balaramu, ihned vstal ze svého sedadla. S velkou láskou podle předpisů písem provedl složité uctívání Pána, který je hoden svrchovaného uctívání.

Text* 26: Všemocný Pán Balarama zůstal v Mithile nĕkolik let, uctíván svým láskyplným oddaným Janakou Maharajem. Bĕhem té doby se Dhrtarastrův syn Duryodhana od Balaramy naučil umĕní boje s kyjem.

Text 27: Pán Kesava dorazil do Dvaraky a popsal smrt Satadhanvy a svůj neúspĕšný pokus najít drahokam Syamantaka. Promluvil způsobem, který mĕl potĕšit Jeho milovanou Satyabhamu.

Text* 28: Pán Krsna potom nechal pro svého zemřelého příbuzného Satrajita vykonat různé pohřební obřady. Pán se zúčastnil pohřbu spolu s dobrodinci rodiny.

Text* 29: Když Akrura a Krtavarma, kteří původnĕ navedli Satadhanvu ke spáchání jeho zločinu, slyšeli, že byl zabit, uprchli strachy ze Dvaraky a usadili se jinde.

Text 30: V Akrurovĕ nepřítomnosti se ve Dvarace objevila zlá znamení a obyvatelé začali neustále trpĕt fyzickými a mentálními úzkostmi, jakož i neštĕstími způsobenými vyššími mocnostmi a pozemskými tvory.

Text 31: Nĕkteří lidé navrhovali (že za potíže může Akrurova nepřítomnost), ale zapomnĕli na slávu Nejvyššího Pána, kterou sami tak často popisovali. Jak může vůbec dojít k pohromám na místĕ, kde sídlí Osobnost Božství, sídlo všech mudrců?

Text 32: (Starší řekli:) V minulosti, když Pán Indra zadržoval v Kasi (Varanasi) déšť, král toho mĕsta dal svou dceru Gandini Svaphalkovi, který u nĕho byl tehdy na návštĕvĕ. V království Kasi brzy začalo pršet.

Text* 33: Kdekoliv se zdržuje jeho stejnĕ mocný syn Akrura, Pán Indra poskytne dostatek deštĕ. To místo bude jistĕ prosté pohrom a předčasných úmrtí.

Text 34: Poté, co Pán Janardana vyslechl tato slova starších, přestože si byl vĕdom toho, že Akrurova nepřítomnost není jediná příčina zlých znamení, ho nechal zavolat zpĕt do Dvaraky a řekl mu.

Text 35-36: Pán Krsna Akruru uctil, důvĕrnĕ ho přivítal a promluvil k nĕmu příjemnými slovy. Potom se Pán, který dokonale znal Akrurovo srdce, neboť zná vše, usmál a oslovil ho: „Ó vládce dobročinnosti, Satadhanva jistĕ zanechal výnosný drahokam Syamantaka ve tvé péči a je stále u tebe. My o tom celou tu dobu víme.

Text 37: „Jelikož Satrajit nemĕl syny, dĕdictví po nĕm by mĕli získat synové jeho dcery. Mĕli by zaplatit obĕti vody a pindy k uctĕní jeho památky, vyrovnat nezaplacené dluhy svého dĕda a zbytek dĕdictví si ponechat.

Text 38-39: „Přesto by drahokam mĕl zůstat ve tvé péči, ó důvĕryhodný Akruro, protože nikdo jiný jej nemůže uchovat v bezpečí. Ukaž jej však prosím jen jedinkrát, neboť Můj starší bratr zcela nevĕří tomu, co jsem Mu o nĕm řekl. Takto, ó nanejvýš požehnaný, uklidníš Mé příbuzné. (Každý ví, že máš drahokam, neboť) nyní neustále konáš obĕti na oltářích ze zlata.“

Text 40: Svaphalkův syn, takto zahanbený smířlivými slovy Pána Krsny, odnesl drahokam z místa, kde jej ukryl, ve svém odĕvu a dal jej Pánu. Drahokam zářil jako slunce.

Text 41: Všemocný Pán ukázal drahokam Syamantaka svým příbuzným, čímž rozptýlil falešná obvinĕní proti své osobĕ, a vrátil jej Akrurovi.

Text 42: Toto vyprávĕní, bohaté na popisy statečnosti Pána Sri Visnua, Nejvyšší Osobnosti Božství, odstraňuje hříšné reakce a udílí vše příznivé. Každý, kdo je pronáší, slyší nebo na nĕ vzpomíná, odežene svou pohanu a hříchy a dosáhne míru.