śrī-śuka uvāca
evaḿ bruvāṇā virahāturā bhṛśaḿ
vraja-striyaḥ kṛṣṇa-viṣakta-mānasāḥ
visṛjya lajjāḿ ruruduḥ sma su-svaraḿ
govinda dāmodara mādhaveti
Å›rÄ«-Å›ukaḥ uvÄca — Åšukadeva GosvÄmÄ« pravil; evam — takto; bruvÄṇÄḥ — hovoÅ™ÃcÃ; viraha — z pocitů odlouÄenÃ; ÄturÄḥ — rozruÅ¡ené; bhṛśam — zcela; vraja-striyaḥ — ženy z Vraji; kṛṣṇa — ke Kṛṣṇovi; viá¹£akta — pÅ™ipoutané; mÄnasÄḥ — jejich mysli; visá¹›jya — odhazujÃcÃ; lajjÄm — stud; ruruduḥ sma — naÅ™Ãkaly; su-svaram — hlasitÄ•; govinda dÄmodara mÄdhava iti — ó Govindo, ó DÄmodare, ó MÄdhavo.
Sukadeva Gosvami pravil: Takto hovoÅ™ily ženy z Vraji, jež byly ke Krsnovi tak pÅ™ipoutané, že je nadcházejÃcà odlouÄenà od NÄ•ho nesmÃrnÄ• rozruÅ¡ovalo. Poté odhodily veÅ¡kerý stud a hlasitÄ• naÅ™Ãkaly: „Ó Govindo! Ó Damodare! Ó Madhavo!“
VÃZNAM: Dlouhou dobu gopi peÄlivÄ• skrývaly svou milostnou lásku ke Krsnovi. Když ale nynà Krsna odjÞdÄ•l, byly tak zoufalé, že již déle své city skrývat nedovedly.
