nivārayāmaḥ samupetya mādhavaḿ
kiḿ no 'kariṣyan kula-vṛddha-bāndhavāḥ
mukunda-sańgān nimiṣārdha-dustyajād
daivena vidhvaḿsita-dīna-cetasām
nivārayāmaḥ — zastavme; samupetya — poté, co půjdeme až k Nĕmu; mādhavam — Kṛṣṇu; kim — co; naḥ — nám; akariṣyan — udĕlají; kula — rodiny; vṛddha — starší členové; bāndhavāḥ — a naši příbuzní; mukunda-saṅgāt — od společnosti Pána Mukundy; nimiṣa — okamžiku; ardha — na polovinu; dustyajāt — které je nemožné se vzdát; daivena — osudem; vidhvaṁsita — oddĕlené; dīna — zoufalá; cetasām — jejichž srdce.
Pojďme přímo za Madhavou a zadržme Ho. Co nám mohou starší členové našich rodin a ostatní příbuzní udĕlat? Když nás osud oddĕluje od Mukundy, naše srdce jsou již teď zoufalá, neboť se od Nĕho nedokážeme odloučit ani na zlomek vteřiny.
VÝZNAM: Srila Visvanatha Cakravarti popisuje, co si gopi myslely: „Pojďme přímo za Krsnou, tahejme Ho za šaty a za ruce a trvejme na tom, aby sestoupil z kočáru a zůstal zde s námi. Řeknĕme Mu: ,Nepřivolávej na sebe hříšné reakce za zabití tolika žen!̀“
„Pokud to ale udĕláme,“ řekly jiné gopi, „naši příbuzní a vesničtí stařešinové odhalí naši tajnou lásku ke Krsnovi a zavrhnou nás.“
„Co nám však mohou udĕlat?“
„Ano, naše životy jsou zoufalé už teď, když Krsna odjíždí. Nemáme co ztratit.“
„To je pravda. Zůstaneme v lese Vrndavanu jako jeho vládnoucí bohynĕ a tak si budeme moci naplnit naši skutečnou touhu – pobývat s Krsnou v lese.“
„Ano, a dokonce i když nás stařešinové a naši příbuzní potrestají tím, že nás budou bít nebo nás zamknou doma, budeme moci stále šťastnĕ žít s vĕdomím, že Krsna sídlí v naší vesnici. Nĕkteré z našich neuvĕznĕných přítelkyň najdou chytře způsob, jak nám přinést zbytky Krsnova jídla, a pak budeme moci zůstat naživu. Pokud ale Krsnu nikdo nezastaví, jistĕ zemřeme.“
„Ano, naše životy jsou zoufalé už teď, když Krsna odjíždí. Nemáme co ztratit.“
„To je pravda. Zůstaneme v lese Vrndavanu jako jeho vládnoucí bohynĕ a tak si budeme moci naplnit naši skutečnou touhu – pobývat s Krsnou v lese.“
„Ano, a dokonce i když nás stařešinové a naši příbuzní potrestají tím, že nás budou bít nebo nás zamknou doma, budeme moci stále šťastnĕ žít s vĕdomím, že Krsna sídlí v naší vesnici. Nĕkteré z našich neuvĕznĕných přítelkyň najdou chytře způsob, jak nám přinést zbytky Krsnova jídla, a pak budeme moci zůstat naživu. Pokud ale Krsnu nikdo nezastaví, jistĕ zemřeme.“
