इति भीतः प्रजाद्रोहात्सर्वधर्मविवित्सया ।
ततो विनशनं प्रागाद्यत्र देवव्रतोऽपतत् ॥१॥
sūta uvāca
iti bhītaḥ prajā-drohāt
sarva-dharma-vivitsayā
tato vinaśanaḿ prāgād
yatra deva-vrato 'patat
sūtaḥ uvāca — -Sūta Gosvāmī řekl; iti — -takto; bhītaḥ — -mající obavy z; prajā-drohāt — -kvůli zabití podřízených; sarva — -všechna; dharma — -náboženské jednání; vivitsayā — -pro pochopení; tataḥ — -proto; vinaśanam — -místo, kde se boj odehrál; prāgāt — -šel; yatra — -kde; deva-vrataḥ — -Bhīṣmadeva; apatat — ležel připraven k odchodu.
Suta Gosvami řekl: Maharaja Yudhisthira, plný obav z toho, kolik podřízených zabil na Kuruovském bitevním poli, se vydal na místo, kde se odehrál ten velký masakr. Na loži z šípů tam ležel Bhismadeva, připraven opustit tento svět.
V této deváté kapitole bude Bhismadeva podle vůle Pána Sri Krsny poučovat krále Yudhisthira pokyny ohledně předepsaných povinností. Bhismadeva také těsně před svým odchodem z tohoto světa smrtelníků přednese Pánu svoji poslední modlitbu a tak bude osvobozen z otroctví dalších hmotných činností. Bhismadeva dostal požehnání, že bude muset opustit své hmotné tělo, jenom když si to bude přát, a z vlastního rozhodnutí ležel na loži ze šípů. Tento odchod velikého válečníka upoutal pozornost všech největších osobností tehdejší doby, a všichni se u něho shromáždili, aby této velké duši projevili svoji lásku, úctu a náklonnost.
