Text 1: Sri Suta Gosvami řekl: Při návratu domů král (Maharaja Pariksit) cítil, že čin, kterého se dopustil proti neposkvrněnému a mocnému brahmanovi, byl ohavný a necivilizovaný, a byl z toho smutný.

Text 2: (Král Pariksit si myslel:) Jelikož jsem zanedbal příkazy Nejvyššího Pána, musím nevyhnutelně očekávat, že mě v blízké budoucnosti čekají nějaké potíže. Bezvýhradně si teď přeji, aby ta pohroma přišla nyní, protože tak bych mohl být osvobozen od hříšného činu a už se nikdy takového přestupku nedopustit.

Text 3: Jsem necivilizovaný a hříšný, jelikož opomíjím bráhmanskou kulturu, vědomí Boha a ochranu krav. Přeji si proto, aby mé království, síla a bohatství ihned shořely ohněm brahmanova hněvu, abych už v budoucnosti nikdy nedopustil takové nepříznivé věci.

Text 4: Když král takto litoval svého činu, doslechl se o své nadcházející smrti, kterou způsobí uštknutí okřídleného hada podle kletby mudrcova syna. Král to přijal jako dobrou zprávu, protože takto bude moci být lhostejný ke světským věcem.

Text 5: Maharaja Pariksit usedl rozhodně na břehu Gangy, aby soustředil mysl na vědomí Krsny, a zavrhl všechny jiné metody seberealizace, protože transcendentální láskyplná služba Krsnovi je nejvyšším cílem, který překonává vše ostatní.

Text 6: V té řece (Ganze, u níž král usedl, aby se postil) teče ta nejblahodárnější voda, která je smíšena s prachem z lotosových nohou Pána a s lístky tulasi. Tato voda posvěcuje tři světy uvnitř a vně a posvěcuje i Pána Sivu a jiné polobohy. Proto každý, komu je určeno zemřít, se musí uchýlit k této řece.

Text 7: Takto se král, důstojný potomek Panduovců, jednou provždy rozhodl a usedl na břehu Gangy, aby se až do smrti postil a aby se odevzdal lotosovým nohám Pána Krsny, který jediný může udělit osvobození. Zřekl se veškeré společnosti a připoutanosti a složil sliby mudrce.

Text 8: Tehdy tam pod záminkou poutní cesty dospěli všichni velcí myslitelé, doprovázeni svými učedníky, a mudrci, kteří mohli posvětit každé poutní místo už jen svojí pouhou přítomností.

Text 9-10: Z různých částí vesmíru tam dospěli velcí mudrci jako Atri, Cyavana, Saradvan, Aristanemi, Bhrgu, Vasistha, Parasara, Visvamitra, Aṅgira, Parasurama, Utathya, Indrapramada, Idhmavahu, Medhatithi, Devala, Ārstisena, Bharadvaja, Gautama, Pippalada, Maitreya, Aurva, Kavasa, Kumbhayoni, Dvaipayana a velká osobnost Narada.

Text 11: Bylo tam také mnoho jiných svatých polobohů, králů a zvláštních vladařů zvaných arunadayové (zvláštní vrstva rajarsiů) z různých dynastií mudrců. Když se všichni shromáždili, aby se setkali s králem, Pariksit je náležitě přivítal a poklonil se hlavou k zemi.

Text 12: Poté, co se všichni rsiové a ostatní pohodlně usadili, král, který před nimi pokorně stál se sepjatýma rukama, jim pověděl o svém rozhodnutí postit se až do své smrti.

Text 13: Král, který byl skutečně obdařený štěstím, pravil: Jsme vskutku nejvděčnější ze všech králů, kteří jsou vychováváni dostávat přízeň velkých duší. Vy (mudrci) obvykle pokládáte královský řád za něco zavrženíhodného, co je lépe ponechávat na odlehlém místě.

Text 14: Vládce transcendentálních a hmotných světů, Nejvyšší Osobnost Božství, mne milostivě přemohl v podobě brahmanovy kletby. Byl jsem příliš připoutaný k rodinnému životu, a Pán, aby mne zachránil, se přede mnou proto zjevil v takové podobě, že už jen ze strachu se odpoutám od světa.

Text 15: Ó brahmanové, přijměte mě prosím jako zcela odevzdanou duši a nechť matka Ganga, představitelka Pána, mě přijme také tak, neboť jsem již pojal lotosové nohy Pána do svého srdce. Nechť mě okřídlený had — nebo jakýkoliv brahmanův magický výtvor — uštkne okamžitě. Má jediná touha je, abyste pouze všichni pokračovali v opěvování skutků Pána Visnua.

Text 16: Klaním se vám všem, ó brahmanové, a modlím se, pokud se budu muset znovu narodit v hmotném světě, abych měl úplnou oddanost k neomezenému Pánu Krsnovi, společnost Jeho oddaných a přátelské vztahy se všemi živými bytostmi.

Text 17: Maharaja Pariksit pak s dokonalým sebeovládáním usedl na rohož ze stébel trávy, jejíž kořeny směřovaly k východu. Umístil ji na jižním břehu Gangy a posadil se čelem na sever. Předtím ještě předal starost o království svému synovi.

Text 18: Takto král Maharaja Pariksit usedl, aby se až do smrti postil. Polobozi z vyšších planet chválili královo jednání a z radosti neustále shazovali na Zemi květy a hráli na nebeské bubny.

Text 19: Všichni velcí mudrci, kteří tam byli shromážděni, rovněž chválili rozhodnutí Maharaje Pariksita a vyjádřili svůj souhlas slovy “výborně, výborně”. Všichni mudrci mají přirozený sklon konat dobro obyčejným lidem, protože všichni mají kvalitativní síly Nejvyššího Pána. Byli proto velice potěšeni, když viděli Maharaje Pariksita, oddaného Pána, a promluvili následovně.

Text 20: (Mudrci řekli:) Ó vůdče všech svatých králů panduovské dynastie, kteří se přísně drží pokynů Pána Sri Krsny! Vůbec nás neudivuje, že ses vzdal svého trůnu, který zdobí helmice mnoha králů, abys dosáhl věčné společnosti Osobnosti Božství.

Text 21: Všichni zde budeme čekat do té doby, dokud se velký oddaný Pána, Maharaja Pariksit, nevrátí na nejvyšší planetu, která je zcela prostá všeho světského znečištění a veškerého nářku.

Text* 22: Vše, co řekli velcí mudrci, bylo velice sladké slyšet, plné významu a vhodně podané jako dokonalá pravda. Po vyslyšení jejich slov tedy Maharaja Pariksit, který toužil naslouchat o činnostech Pána Sri Krsny, Osobnosti Božství, velkým mudrcům blahopřál.

Text 23: Král řekl: Ó velcí mudrci, je od vás velice laskavé, že jste se sem všichni sešli ze všech částí vesmíru. Všichni jste stejně dobří jako zosobněné svrchované poznání, které sídlí na planetě nad třemi světy (Satyaloce). V důsledku toho máte přirozený sklon konat dobro všem ostatním, a jen to je vaším jediným zájmem, v tomto životě i v příštím.

Text 24: Ó důvěryhodní brahmanové, ptám se vás nyní na svou bezprostřední povinnost. Prosím, povězte mi po náležitém uvážení, co je opravdovou povinností každého za všech okolností a zvláště toho, kdo má právě zemřít.

Text 25: V tu chvíli se tam objevil mocný syn Vyasadeva, který cestoval po zemi bez zájmu a spokojený sám v sobě. Neprojevoval příznaky žádného společenského řádu či životního stavu. Obklopovaly ho ženy a děti a byl oblečený tak, jako kdyby ho druzí zavrhovali.

Text 26: Tomuto synovi Vyasadeva bylo pouhých šestnáct let. Jeho nohy, ruce, stehna, paže, ramena, čelo a všechny další části jeho těla byly jemně tvarované. Jeho oči byly nádherně široké a jeho nos a uši vysoce zdvižené. Měl velice přitažlivou tvář a jeho krk byl dobře stavěný a nádherný jako lastura.

Text 27: Jeho klíční kosti byly obalené masem, jeho hruď byla široká a silná, jeho pupek hluboký a na břiše měl nádherné pruhy. Měl dlouhé paže a jeho kadeřavé vlasy mu padaly do jeho nádherné tváře. Byl nahý a barva pleti jeho těla přesně připomínala barvu pleti Pána Krsny.

Text* 28: Byl načernalý a krásný díky svému mládí. Zvláštní krásou svého těla a svými úsměvy skýtal potěšení ženám. Přestože se snažil zakrýt svoji přirozenou slávu, všichni přítomní mudrci velice dobře ovládali umění fyziognomie, a proto ho uctili povstáním ze svých míst.

Text 29: Maharaja Pariksit, známý také jako Visnurata (ten, jehož vždy chrání Visnu), sklonil hlavu, aby přivítal hlavního hosta, Sukadeva Gosvamiho. Všechny nevědomé ženy a chlapci ho tehdy přestali doprovázet a Sukadeva Gosvami, přijímající úctu ode všech, usedl na své vyvýšené místo.

Text 30: Sukadeva Gosvamiho pak obklopili svatí mudrci a polobozi stejně jako Měsíc obklopují hvězdy, planety a jiná nebeská tělesa. Jeho přítomnost byla oslňující a všichni mu vzdávali úctu.

Text 31: Mudrc Sri Sukadeva Gosvami seděl dokonale klidný, inteligentní a připravený odpovídat bez váhání na jakékoliv otázky. Velký oddaný Maharaja Pariksit k němu přistoupil, vzdal mu úctu tím, že se před ním poklonil, a zdvořile se ho tázal sladkými slovy a se sepjatýma rukama.

Text 32: Štěstím obdařený Maharaja Pariksit pravil: Ó brahmano, pouze svojí milostí nás posvěcuješ a jen tím, že jsi zde přítomný jako můj host, nás připodobňuješ k poutním místům. Tvojí milostí můžeme dnes sloužit oddanému, třebaže náležíme k nižší vládnoucí třídě.

Text 33: Už jen tím, když na tebe vzpomínáme, se naše domy okamžitě posvětí. Co teprve říci o tom, když se s tebou setkáváme, dotýkáme se tě, myjeme tvé svaté nohy a nabízíme ti ve svém domě místo k sezení?

Text 34: Stejně jako ateista nemůže vydržet v přítomnosti Osobnosti Božství, tak také ve tvojí přítomnosti jsou ihned zničeny všechny nenapravitelné hříchy, ó světče, ó veliký mystiku!

Text 35: Pán Krsna, Osobnost Božství, který je velice drahý synům krále Pandua, mě přijal jako jednoho z nich jen proto, aby potěšil Své velké bratrance a bratry.

Text 36: Jak by jinak bylo možné (kdyby tě neinspiroval Pán Krsna), aby ses tady dobrovolně objevil, přestože se pohybuješ nepoznán obyčejnými lidmi a pro nás, kteří jsme na pokraji smrti, jsi neviditelný?

Text 37: Jsi duchovním mistrem velkých světců a oddaných. Prosím tě proto, abys ukázal cestu dokonalosti všem a zvláště tomu, kdo má právě zemřít.

Text* 38: Prosím prozraď mi, čemu má člověk naslouchat, o čem zpívat, na co vzpomínat a koho uctívat a také co dělat nemá. To vše mi, prosím, vysvětli.

Text 39: Ó mocný brahmano, říká se, že zůstáváš v domech lidí jen tak krátce, že stěží stačí podojit krávu.

Text 40: Sri Suta Gosvami řekl: Král takto oslovil mudrce a otázal se ho vybraným jazykem. Syn Vyasadeva, velká a mocná osobnost, který znal zásady náboženství, pak začal odpovídat.