Za hranicemi hmotného stvoření, které se přirovnává k mraku na obloze, se nachází paravyoma neboli duchovní nebe, plné planet zvaných Vaikunthy. Tyto vaikunthské planety mají také různá jména: Purusottamaloka, Acyutaloka, Trivikramaloka, Hrsikesaloka, Kesavaloka, Aniruddhaloka, Madhavaloka, Pradyumnaloka, Saṅkarsanaloka, Sridharaloka, Vasudevaloka, Ayodhyaloka, Dvarakaloka a mnoho miliónů dalších duchovních lok, na nichž vládne Osobnost Božství, a všechny živé bytosti jsou tam osvobozené duše s duchovními těly, která jsou stejně dobrá jako je tělo Pána. Neexistuje tam hmotné znečištění; vše je tam duchovní, a proto tam objektivně není proč naříkat. Obyvatelé jsou plní transcendentální blaženosti a neznají zrození, smrt, stáří a nemoc. A mezi všemi výše uvedenými Vaikunthalokami existuje jedna nejvyšší loka, která se nazývá Goloka Vrndavana a je sídlem Pána Sri Krsny a Jeho zvláštních společníků. Maharajovi Pariksitovi bylo předurčeno dosáhnout právě této loky a shromáždění velcí rsiové to předpověděli. Rozmlouvali mezi sebou o velkém odchodu velkého krále a chtěli ho vidět až do jeho posledního okamžiku, protože už nikdy takového velkého oddaného Pána neuvidí. Když velký oddaný Pána odchází, není nad čím naříkat, protože oddanému je předurčeno, že vstoupí do království Boha. Je však rozhodně smutné, že nám takový velký oddaný odchází z očí, a máme plné právo naříkat. Stejně jako je vzácné vidět našima současnýma očima Pána, tak je vzácné vidět velké oddané. Velcí rsiové se proto správně rozhodli, že zůstanou na místě až do posledního okamžiku.