विज्ञापयामास विविक्तचेता उपस्थितोऽग्रेऽभिगृहीतपाणिः ॥१२॥
sukhopaviṣṭeṣv atha teṣu bhūyaḥ
kṛta-praṇāmaḥ sva-cikīrṣitaḿ yat
vijñāpayām āsa vivikta-cetā
upasthito 'gre 'bhigṛhīta-pāṇiḥ
sukha — šťastně; upaviṣṭeṣu — všichni sedící; atha — načež; teṣu — jim (návštěvníkům); bhūyaḥ — opět; kṛta-praṇāmaḥ — když vzdal své poklony; sva — vlastní; cikīrṣitam — rozhodnutí postit se; yat — kdo; vijñāpayām āsa — přijal; vivikta-cetāḥ — ten, jehož mysl je odpoutaná od světských záležitostí; upasthitaḥ — přítomní; agre — před nimi; abhigṛhīta-pāṇiḥ — pokorně se sepjatýma rukama.
Poté, co se všichni rsiové a ostatní pohodlně usadili, král, který před nimi pokorně stál se sepjatýma rukama, jim pověděl o svém rozhodnutí postit se až do své smrti.
Přestože král byl již rozhodnutý postít se až do smrti na břehu Gangy, pokorným způsobem své rozhodnutí vyjádřil, aby zjistil názory velkých autorit, které tam byly přítomné. Každé rozhodnutí, jakkoliv důležité, by měla potvrdit nějaká autorita. To je zárukou dokonalosti. Znamená to, že monarchové, kteří tehdy vládli Zemi, nebyli nezodpovědnými diktátory. Svědomitě se drželi autoritativních rozhodnutí světců a mudrců v duchu védských příkazů. Maharaja Pariksit jako dokonalý král dodržoval zásady tím, že se radil s autoritami až do posledních dnů svého života.
