martyo yadā tyakta-samasta-karmā
niveditātmā vicikīrṣito me
tadāmṛtatvaḿ pratipadyamāno
mayātma-bhūyāya ca kalpate vai
martyaḥ — živá bytost podléhající zrození a smrti; yadā — jakmile; tyakta — vzdávající se; samasta — všech; karmāḥ — plodonosných činností; nivedita-ātmā — plnĕ odevzdaná duše; vicikīrṣitaḥ — touží jednat; me — podle Mĕ; tadā — tehdy; amṛtatvam — nesmrtelnosti; pratipadyamānaḥ — poté, co dosáhne; mayā — se Mnou; ātma-bhūyāya — mít stejnou povahu; ca — také; kalpate — je schopná; vai — zajisté.
„ ,Živá bytost podléhající zrození a smrti dosáhne nesmrtelnosti, když se vzdá všech hmotných činností, zasvĕtí svůj život plnĕní Mých nařízení a jedná podle Mých rad. Tak dosáhne způsobilosti vychutnávat si transcendentální blaženost pocházející z výmĕny láskyplných nálad se Mnou.̀ “
Toto je citát ze Srimad-Bhagavatamu (11.29.34). V čase zasvĕcení se oddaný vzdává všech svých hmotných pojetí. Dostává se do styku s Nejvyšší Osobností Božství, a proto je na transcendentální úrovni. Jelikož tak dosáhl poznání a transcendentální úrovnĕ, neustále se vĕnuje službĕ duchovnímu tĕlu Krsny. Poté, co je takto oproštĕn od styků s hmotou, stává se jeho tĕlo okamžitĕ duchovním a Krsna přijímá jeho službu. Od človĕka s hmotným pojetím života však Krsna nepřijme nic. Jakmile již oddaný nemá žádnou touhu po hmotném uspokojování smyslů, pak ve své duchovní totožnosti slouží Pánu, protože se probudí jeho spící duchovní vĕdomí. Toto probuzení duchovního vĕdomí učiní jeho tĕlo duchovním a to ho uschopňuje ke službĕ Pánu. Karmi mohou tĕlo oddaného považovat za hmotné, ale tak tomu ve skutečnosti není, protože oddaný se vzdal pojetí hmotného požitku. Pokud si nĕkdo myslí, že tĕlo čistého oddaného je hmotné, stává se rouhačem, neboť se dopouští vaisnava-aparadhy. V tomto ohledu se lze obrátit na Brhad-bhagavatamrtu (1.3.45 a 2.3.139) Srily Sanatany Gosvamiho.
