O Haridasovi Thakurovi je zde zmínka jako o nejvĕtším učenci, parama-vidvan. Nejdůležitĕjší vĕdou je ve skutečnosti vĕda o tom, jak se vymanit ze spárů hmotné existence. Každý, kdo tuto vĕdu zná, musí být považován za nejvĕtšího učence. Každý, kdo zná dočasnou situaci v tomto hmotném svĕtĕ a umí dosáhnout trvalé situace ve svĕtĕ duchovním, kdo ví, že Nejvyšší Osobnost Božství se nachází za hranicemi našeho experimentálního poznání, je považován za nejvzdĕlanĕjšího učence. Protože Haridasa Thakura tuto vĕdu dokonale ovládal, je zde popsán jako parama-vidvan. Osobnĕ kázal důležitost zpívání Hare Krsna maha-mantry, která je schválena zjevenými písmy. Ve Srimad-Bhagavatamu (7.5.24) stojí:

iti pumsarpita visnau
bhaktis cen nava-laksana
kriyeta bhagavaty addha
tan manye 'dhitam uttamam

Existuje devĕt způsobů oddané služby Krsnovi, z nichž nejdůležitĕjší jsou sravanam kirtanam – naslouchání a opĕvování. Haridasa Thakura tuto vĕdu dobře znal, proto může být odbornĕ nazván sarva-sastradhiti. Každý, kdo si osvojil esenci všech védských písem, musí být známý jako osoba prvotřídního vzdĕlání, s úplným poznáním všech saster.