tuṇḍe — v ústech; tāṇḍavinī — tančící; ratim — nadšení; vitanute — zvĕtšuje se; tuṇḍa-āvalī-labdhaye — získat mnoho úst; karṇa — ucha; kroḍa — v otvoru; kaḍambinī — klíčící; ghaṭayate — probouzí; karṇa-arbudebhyaḥ spṛhām — touhu mít milióny uší; cetaḥ-prāṅgaṇa — v zahradĕ srdce; saṅginī — jsoucí společníkem; vijayate — přemáhá; sarva-indriyāṇām — všech smyslů; kṛtim — činnosti; no — ne; jāne — vím; janitā — vytvořilo; kiyadbhiḥ — jakého množství; amṛtaiḥ — nektarem; kṛṣṇa — jméno Kṛṣṇy; iti — takto; varṇa-dvayī — dvĕ slabiky.

„Nevím, kolik nektaru tyto dvĕ slabiky ,Krs-nà vytvářejí. Když se zpívá Krsnovo svaté jméno, zdá se, že tančí v ústech, a my pak chceme mít mnoho úst. Když toto jméno vstoupí do ušních dírek, chceme mít milióny uší, a když tančí na nádvoří srdce, přemáhá činnosti mysli, a všechny smysly tak ustrnou.“