balād akṣṇor lakṣmīḥ kavalayati navyaḿ kuvalayaḿ
mukhollāsaḥ phullaḿ kamala-vanam ullańghayati ca
daśāḿ kaṣṭām aṣṭāpadam api nayaty āńgika-rucir
vicitraḿ rādhāyāḥ kim api kila rūpaḿ vilasati
balāt — silou; akṣṇoḥ — tĕch dvou očí; lakṣmīḥ — krásu; kavalayati — pohlcuje; navyam — čerstvĕ rozkvetlého; kuvalayam — lotosu; mukha-ullāsaḥ — krása Její tváře; phullam — rozkvetlých; kamala-vanam — les lotosových kvĕtů; ullaṅghayati — překonává; ca — také; daśām — do postavení; kaṣṭām — bolestného; aṣṭā-padam — zlato; api — dokonce; nayati — přivádí; āṅgika-ruciḥ — tĕlesný lesk; vicitram — úžasná; rādhāyāḥ — Śrīmatī Rādhārāṇī; kim api — nĕjaká; kila — zajisté; rūpam — krása; vilasati — projevuje se.
Tento verš pochází z Vidagdha-madhavy (1.32) a vyslovila ho Paurnamasi.