jaṅghā — holenĕ; adhaḥ-taṭa — u nižšího okraje; saṅgi — spojená; dakṣiṇa-padam — pravá noha; kiñcit — lehce; vibhugna-trikam — střed tĕla prohnutý ve třech místech; sāci-stambhita-kandharam — jehož krk je prohnut do strany; sakhi — ó přítelkynĕ; tiraḥ-sañcāri — tĕkají do stran; netra-añcalam — jehož oči; vaṁśīm — flétnu; kuṭmalite — sevřeným jako poupĕ kvĕtu; dadhānam — přikládající; adhare — ke rtům; lola-aṅgulī-saṅgatām — přidává prsty pohybující se sem a tam; riṅgat-bhrū — jehož pomalu se pohybující obočí; bhramaram — jako čmeláci; vara-aṅgi — ó nejkrásnĕjší; parama-ānandam — zosobnĕní blaženosti; puraḥ — stojící před Tebou; svī-kuru — jen přijmi.

„  ,Ó nejkrásnĕjší z mých přítelkyň, přijmi prosím Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který před Tebou stojí plný transcendentální blaženosti. Jeho oči tĕkají ze strany na stranu a obočí se pomalu pohybuje na Jeho lotosu podobné tváři jako čmeláci. Stojí spravým chodidlem umístĕným pod kolenem své levé nohy, ve střední části tĕla třikrát prohnutý a s krkem vznešenĕ vychýleným do strany si k našpuleným rtům přikládá flétnu a svými prsty se po ní pohybuje sem a tam.̀  “