akāruṇyaḥ kṛṣṇo yadi mayi tavāgaḥ katham idaḿ
mudhā mā rodīr me kuru param imām uttara-kṛtim
tamālasya skandhe vinihita-bhuja-vallarir iyaḿ
yathā vṛndāraṇye ciram avicalā tiṣṭhati tanuḥ
akÄruṇyaḥ — velmi krutý; kṛṣṇaḥ — Pán Kṛṣṇa; yadi — jestliže; mayi — ke MnÄ•; tava — tvůj; Ägaḥ — pÅ™estupek; katham — jak; idam — toto; mudhÄ â€” zbyteÄnÄ•; mÄ rodīḥ — neplaÄ; me — pro MÄ•; kuru — dÄ•lej; param — ale potom; imÄm — tento; uttara-ká¹›tim — pietnà akt; tamÄlasya — tamÄlového stromu; skandhe — kmen; vinihita — upevnÄ•te na; bhuja-vallariḥ — ruce jako popÃnavé rostliny; iyam — toto; yathÄ â€” jak je to jen možné; vá¹›ndÄ-araṇye — ve vrindávanském lese; ciram — navždy; avicalÄ â€” neruÅ¡enÄ•; tiá¹£á¹hati — zůstane; tanuḥ — tÄ•lo.
„(Srimati Radharani Å™ekla své stálé spoleÄnici Visace:) ,Má drahá pÅ™ÃtelkynÄ•, nemusÃÅ¡ plakat, pokud ke MnÄ• bude Krsna krutý, protože to nenà tvoje chyba. Já budu muset zemÅ™Ãt, ale ty pro MÄ• potom prosÃm udÄ•lej jednu vÄ•c: vykonej Můj pohÅ™ebnà obÅ™ad tak, že Mé tÄ•lo postavÃÅ¡ k tamalovému stromu, aby ho Moje ruce objÃmaly jako popÃnavé rostliny a Já abych tak mohla neruÅ¡enÄ• navždy zůstat ve Vrindávanu. To je Moje poslednà přánÃ.̀  “
Tento verš je z Vidagdha-madhavy 2.47.
