Kdyby nĕkdo vidĕl osobní vlastnosti a činnosti Sri Caitanyi Mahaprabhua, byl by zajisté přesvĕdčen o tom, že je to Nejvyšší Osobnost Božství. To lze poznat na základĕ pokynů saster. Toto upřímné zkoumání a ocenĕní Sri Caitanyi Mahaprabhua lze také vztáhnout na případ Jeho autorizovaných oddaných, jak je jasnĕ uvedeno v Caitanya-caritamrtĕ (Antya-lile 7.11):

kali-kalera dharma — krsna-nama-saṅkirtana
krsna-sakti vina nahe tara pravartana

V tomto vĕku Kali by mĕlo skutečné náboženské působení přimĕt lidi zpívat Hare Krsna maha-mantru. To se může podařit tomu, kdo je zvláštĕ zmocnĕn Krsnou. Bez zvláštního zmocnĕní od Krsny to nikdo nedokáže. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura to komentuje ve své Anubhasyi, kde cituje verš z Narayana-samhity:

dvapariyair janair visnuh
pañcaratrais tu kevalaih
kalau tu nama-matrena
pujyate bhagavan harih

„Ve Dvapara-yuze vykonávali oddaní Pána Visnua a Krsny oddanou službu podle zásad Pañcaratry. V tomto vĕku Kali je však Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, uctíván pouhým zpíváním Jeho svatých jmen.“ Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura potom říká: „Žádná lidská bytost se nemůže stát duchovním mistrem celého svĕta, dokud není zmocnĕna přímou energií Pána Krsny k naplnĕní Jeho tužeb a nezíská Pánovu zvláštní milost. Nikdo nemůže uspĕt s mentálními výmysly, které nejsou hodné oddaných a zbožných lidí. Rozdávat svaté jméno Pána a přimĕt všechny pokleslé duše k uctívání Krsny může jedinĕ zmocnĕná osoba. Rozdáváním svatého jména Pána očišťuje srdce i tĕch nejpokleslejších lidí, čímž hasí žhnoucí oheň hmotného svĕta. A nejen to, po celém svĕtĕ také šíří Krsnovu jasnou záři. Takový acarya neboli duchovní mistr musí být považován za neodlišného od Krsny, což znamená, že musí být považován za inkarnaci Krsnovy energie. Taková osobnost je krsnaliṅgita-vigraha, Nejvyšší Osobnost Božství Krsna ji neustále objímá. Stojí nad mĕřítky varnasramského zřízení. Je to guru neboli duchovní mistr celého svĕta, oddaný na nejvyšší úrovni, úrovni maha-bhagavaty, a paramahamsa-thakura, duchovní podoba, jejímž jediným vhodným označením je paramahamsa či thakura.“

Je však mnoho lidí, kteří jsou jako sovy, jež nikdy neotevřou oči, aby vidĕly slunce. Tito soví lidé stojí dokonce níž než mayavadští sannyasi a nejsou schopni vidĕt záři požehnání, které Krsna dává svému oddanému maha-bhagavatovi. Jsou připraveni kritizovat toho, kdo po celém svĕtĕ rozdává svaté jméno a kráčí ve stopách Sri Caitanyi Mahaprabhua, který chtĕl, aby se vĕdomí Krsny kázalo v každém mĕstĕ.