V Padma Puranĕ jsou popsány vlastnosti gurua, pravého duchovního mistra:

maha-bhagavata-srestho
brahmano vai gurur nrnam
sarvesam eva lokanam
asau pujyo yatha harih

maha-kula-prasuto 'pi
sarva-yajñesu diksitah
sahasra-sakhadhyayi ca
na guruh syad avaisnavah

Guru se musí nacházet na nejvyšší úrovni oddané služby. Jsou tři druhy oddaných a gurua bychom mĕli přijmout z té nejvyšší třídy. Prvotřídní oddaný je duchovním mistrem pro všechny druhy lidí. Je řečeno: gurur nrnam. Slovo nrnam znamená „všech lidských bytostí“. Guru není omezený na jednu určitou skupinu. V Upadesamrtĕ Rupy Gosvamiho se uvádí, že guru je gosvami neboli ten, kdo ovládl své smysly a mysl. Takový guru může přijímat žáky po celém svĕtĕ. Prthivim sa sisyat. To je zkouška gurua.

V Indii je mnoho takzvaných guruů, jejichž působnost je omezena určitým okresem či provincií. Necestují dokonce ani po Indii, ale přesto se prohlašují za jagad-gurua, gurua celého svĕta. Takoví podvodníci by nemĕli být přijímáni jako guru. Každý může vidĕt, jak pravý duchovní mistr přijímá žáky po celém svĕtĕ. Guru je kvalifikovaný brahmana, proto zná Brahman i Parabrahman. Svůj život tak odevzdává službĕ Parabrahmanu. Pravý duchovní mistr, který přijímá žáky po celém svĕtĕ, je také po celém svĕtĕ uctíván pro svoje vlastnosti. Lokanam asau pujyo yatha harih. Lidé celého svĕta ho uctívají stejnĕ jako Nejvyšší Osobnost Božství. Všechna tato úcta je mu prokazována proto, že přísnĕ následuje brahmanské zásady a učí je své žáky. Takové osobĕ se říká acarya, protože zná zásady oddané služby, chová se podle nich a své žáky vede k tomu, aby následovali jeho příklad. Potom je to acarya neboli jagad-guru. Dokonce ani človĕk narozený v brahmanské rodinĕ a zkušený v provádĕní obĕtí nemůže být uznán jako guru, není-li přísným vaisnavou. Guru je brahmanou na základĕ svých vlastností a dokáže dĕlat brahmany i z druhých podle zásad saster a brahmanských kvalifikací. Bráhmanství není dĕdičnou záležitostí. Ve Srimad-Bhagavatamu (7.11.35) říká Sri Narada Muni Maharajovi Yudhisthirovi, co to znamená brahmana. Řekl, že bychom mĕli jako brahmanu uznat i ksatriyu, vaisyu, a dokonce i sudru, pokud u nich vidíme vlastnosti brahmany. Srila Sridhara Svami v této souvislosti komentuje: samadibhir eva brahmanadi-vyavaharo mukhyah, na jati-matradity aha – yasyeti. yad yadi anyatra varnantare 'pi drsyeta, tad-varnantaram tenaiva laksana-nimittenaiva varnena vinirdiset, na tu jati-nimittenety arthah – „Nejdůležitĕjším mĕřítkem při rozhodování, zda s nĕkým jednat jako s brahmanou, či příslušníkem jiné třídy, je přítomnost či nepřítomnost sebeovládání a podobných brahmanských vlastností. Na prvním místĕ by nemĕlo být posuzování podle povrchních znaků, jako je původ. To je řečeno i ve verši začínajícím slovem yasya (Srimad-Bhagavatam 7.11.35). Pokud vidíme vlastnosti jedné varny u nĕkoho, kdo se narodil v jiné varnĕ, mĕli bychom jej označit varnou jeho vlastností, ne původu.“

Nilakantha, komentátor Mahabharaty, se vyjadřuje podobnĕ: sudro 'pi samady-upeto brahmana eva brahmano 'pi kamady-upetah sudra eva. „Pokud má nĕkdo vlastnosti brahmany počínaje samou (ovládáním mysli), musí být uznán za brahmanu, i kdyby se narodil v rodinĕ sudrů. A pokud se nĕkdo narodil v rodinĕ brahmanů, ale jeho vlastnosti přitom začínají kamou (chtíčem), musí být považován za sudru.“ Nikdo by se nemĕl vydávat za brahmanu pouze na základĕ zrození v brahmanské rodinĕ. Brahmana se musí kvalifikovat brahmanskými vlastnostmi, které jsou vyjmenovány v sastrach, konkrétnĕ v Bhagavad-gitĕ (18.42):

samo damas tapah saucam
ksantir arjavam eva ca
jñanam vijñanam astikyam
brahma-karma svabhava-jam

„Mírumilovnost, sebeovládání, askeze, čistota, snášenlivost, pravdomluvnost, poznání, moudrost a zbožnost jsou přirozené vlastnosti, kterými se vyznačují brahmanové.“

Dokud človĕk nemá všechny tyto vlastnosti, nelze ho přijmout jako brahmanu. Není to otázka pouhého zrození v rodinĕ brahmanů. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura v této souvislosti poznamenává, že i když se Narottama dasa Thakura a Syamananda Gosvami nenarodili v rodinách brahmanů, byli přijímáni jako praví duchovní mistři, protože mĕli brahmanské vlastnosti. Osobnosti jako Sri Ganga-narayana, Ramakrsna a mnoho dalších, kteří se narodili v rodinách brahmanů, přijali Narottama dase Thakura a Syamanandu Gosvamiho za své duchovní mistry.

Maha-bhagavata je ten, kdo své tĕlo zdobí tilakem a jehož jméno ho slovem dasa označuje za služebníka Krsny. Je také zasvĕcený od pravého duchovního mistra, je odborníkem na uctívání Božstev, správné pronášení manter, provádĕní obĕtí, přednášení modliteb Pánu a provádĕní saṅkirtanu. Ví, jak sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství a jak projevovat úctu vaisnavům. Ten, kdo dospĕl na nejvyšší úroveň maha-bhagavaty, musí být označován jako guru a uctíván stejnĕ jako Hari, Osobnost Božství. Jedinĕ taková osoba může zastávat roli gurua. Ten, kdo není vaisnava, se však nemůže stát guruem, i kdyby byl vysoce kvalifikovaný. Dokud človĕk není vaisnava, nemůže být ani brahmanou. A je-li vaisnavou, je také brahmanou. Guru plnĕ kvalifikovaný jako vaisnava musí být přijímán jako brahmana, i v případĕ, že se nenarodil v brahmanské rodinĕ. Kastovní způsob rozlišování, kdo je a není brahmana podle původu, nelze v případĕ pravého duchovního mistra použít. Duchovní mistr je kvalifikovaný brahmana a acarya. Ten, kdo není kvalifikovaným brahmanou, nemůže být odborníkem na studium védské literatury. Nana-sastra-vicaranaika-nipunau. Každý vaisnava je duchovní mistr a duchovní mistr je automaticky zbĕhlý v brahmanském chování i v chápání védských saster.

Podobnĕ musí duchovní mistr sledovat vlastnosti žáka, nežli ho přijme za žáka. V našem hnutí pro vĕdomí Krsny je požadavkem zřeknutí se čtyř pilířů hříšného života, jimiž jsou nedovolený sex, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování. Zvláštĕ v západních zemích nejdříve sledujeme, je-li aspirující žák připraven dodržovat tyto usmĕrňující zásady. Potom dostane jméno vaisnavského služebníka a je zasvĕcen do zpívání alespoň šestnácti kol Hare Krsna maha-mantry dennĕ. Tímto způsobem žák oddanĕ slouží pod vedením duchovního mistra nebo jeho zástupce alespoň šest mĕsíců až jeden rok. Potom je doporučen pro druhé zasvĕcení, při kterém dostává posvátnou šňůru a je uznán za pravého brahmanu. Tento systém udílení posvátné šňůry pravým vaisnavům zavedl Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura a my kráčíme v jeho stopách. Vlastnosti pravého žáka jsou popsány ve Srimad-Bhagavatamu (11.10.6) takto:

amanya-matsaro dakso
nirmamo drdha-sauhrdah
asatvaro 'rtha-jijñasur
anasuyur amogha-vak

Žák musí mít následující kvalifikace: Musí se přestat zajímat o hmotné tĕlesné pojetí. Musí se vzdát hmotného chtíče, hnĕvu, chamtivosti, iluze, šílenství a závisti. Mĕl by se zajímat pouze o pochopení vĕdy o Bohu a být připravený zvážit veškeré body v tomto ohledu. Už by si nikdy nemĕl myslet „Jsem toto tĕlo,“ a „Toto mi patří.“ Musí milovat duchovního mistra s neochvĕjnou vírou a musí být stálý a upevnĕný. Pravý žák musí mít zájem pochopit transcendentální témata. Nesmí vyhledávat chyby mezi dobrými vlastnostmi a nemĕl by se již zajímat o svĕtská témata. Jeho jediným zájmem by mĕl být Krsna, Nejvyšší Osobnost Božství.

Co se týče vzájemného zkoušení mezi duchovním mistrem a žákem, Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura vysvĕtluje, že pravý žák musí být dychtivý klást dotazy k pochopení transcendentálních témat. Ve Srimad-Bhagavatamu (11.3.21) se uvádí:

tasmad gurum prapadyeta
jijñasuh sreya uttamam

„Ten, kdo je zvídavý ohlednĕ pochopení nejvyššího cíle a prospĕchu v životĕ, musí přijít k duchovnímu mistrovi a odevzdat se mu.“ Vážný žák musí být při výbĕru pravého duchovního mistra obezřetný. Musí si být jistý, že mu duchovní mistr může předat veškeré transcendentální nezbytnosti. Duchovní mistr zase musí sledovat, jak je žák zvídavý a jak dychtí po pochopení transcendentálních témat. Duchovní mistr by mĕl žákovu zvídavost zkoumat nejménĕ šest mĕsíců nebo jeden rok. Nemĕl by dychtit po přijetí nĕjakého žáka jen proto, že je hmotnĕ bohatý. Nĕkdy může s žádostí o zasvĕcení za duchovním mistrem přijít nĕjaký velký podnikatel či statkář. Ti, kdo mají hmotné zájmy, se nazývají visayi (karmi), což znamená, že velmi dychtí po smyslovém požitku. Takoví visayi nĕkdy přijdou za slavným guruem a jen z módy se chtĕjí stát jeho žáky. Nĕkdy se visayi vydávají za žáky známého duchovního mistra jen proto, aby zakryli své skutečné činnosti a vešli ve známost jako lidé pokročilí v duchovním poznání. Jinými slovy, chtĕjí dosáhnout hmotného úspĕchu. Duchovní mistr musí být v tomto ohledu velmi opatrný. Dochází k tomu na celém svĕtĕ. Duchovní mistr takového po hmotné stránce bohatého žáka nepřijímá jen proto, aby rozhlašoval, jak velkého žáka má. Ví totiž, že ve společnosti takových visayi žáků může poklesnout. Ten, kdo přijme žáka z řad visayich, není pravý duchovní mistr. A dokonce i když je, společnost takového bezcharakterního visayiho může poškodit jeho postavení. Pokud takzvaný duchovní mistr přijme žáka pro svůj vlastní prospĕch či hmotný zisk, stane se ze vztahu mezi duchovním mistrem a žákem hmotná záležitost, a takový duchovní mistr je jako smarta-guru. Je mnoho kastovních gosvamich, kteří jako profesionálové zasvĕcují nĕjaké žáky, již se nezajímají ani o nĕ, ani o jejich pokyny. Takoví duchovní mistři se spokojí s tím, když od svých žáků získají nĕjaký hmotný prospĕch. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura takový vztah odsuzuje a společnost takových duchovních mistrů a žáků nazývá společností podvodníků a podvedených. Říká se jim také baulové nebo prakrta-sahajiyové. Jejich cílem je zvrátit vztah duchovního mistra a žáka v lacinou záležitost. Nemají skutečný zájem o pochopení duchovního života.

V tomto verši z Caitanya-caritamrty jsou velmi důležitá slova sevya bhagavan. Bhagavan znamená Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Visnu. Pouze Pán Visnu je hoden uctívání. Uctívat polobohy není nutné, což potvrzuje Bhagavad-gita (7.20):

kamais tais tair hrta-jñanah
prapadyante 'nya-devatah
tam tam niyamam asthaya
prakrtya niyatah svaya

„Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle pravidel, která odpovídají jejich povahám.“

Také ve Skanda Puranĕ se uvádí:

vasudevam parityajya
yo 'nya-devam upasate
sva-mataram parityajya
sva-pacim vandate hi sah

„Človĕk, který zanechá uctívání Pána Vasudevy, aby uctíval polobohy, je jako človĕk, který se vzdá ochrany své matky, aby se uchýlil pod ochranu nĕjaké čarodĕjnice.“

Pán Krsna v Bhagavad-gitĕ (9.23) také říká:

ye 'py anya-devata-bhakta
yajante sraddhayanvitah
te 'pi mam eva kaunteya
yajanty avidhi-purvakam

„Ti, kdo jsou oddáni jiným bohům a s vírou je uctívají, ve skutečnosti uctívají pouze Mĕ, ó synu Kunti, ale špatným způsobem.“

Polobozi jsou také živé bytosti a Krsnovy nedílné části. V určitém smyslu proto človĕk uctíváním polobohů uctívá Krsnu, ale nesprávnĕ. Strom je potřeba zalévat správným způsobem a to u kořene. Pokud místo toho nĕkdo zalévá vĕtve a listy, jen ztrácí svůj čas. Pokud nĕkdo uctívá polobohy na úkor Pána Visnua, výsledky, které získá, budou pouze hmotné. To potvrzuje Pán Krsna v Bhagavad-gitĕ (7.23):

anta-vat tu phalam tesam
tad bhavaty alpa-medhasam
devan deva-yajo yanti
mad-bhakta yanti mam api

„Lidé s chabou inteligencí uctívají polobohy a výsledky, které tím získávají, jsou omezené a dočasné. Ti, kdo uctívají polobohy, jdou na planety tĕchto polobohů, ale Moji oddaní nakonec dospĕjí na Mou svrchovanou planetu.“

Uctívání polobohů je určeno neinteligentním lidem, protože výsledky získané takovým uctíváním jsou pouze hmotné, dočasné a mohou jim být odebrány. V Padma Puranĕ se uvádí:

yas tu narayanam devam
brahma-rudradi-daivataih
samatvenaiva vikseta
sa pasandi bhaved dhruvam

„Každý, kdo staví Pána Visnua a polobohy na stejnou úroveň, musí být, co se duchovního chápání týče, okamžitĕ považován za darebáka.“

V hmotném svĕtĕ působí tři kvality přírody, ale ten, kdo je na duchovní úrovni, se nachází nad hmotnými kvalitami, i když žije v tomto hmotném svĕtĕ. V Bhagavad-gitĕ (14.26) Pán Krsna říká:

mam ca yo 'vyabhicarena
bhakti-yogena sevate
sa gunan samatityaitan
brahma-bhuyaya kalpate

„Ten, kdo Mi slouží s naprostou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, okamžitĕ překoná kvality přírody a tak se dostává na úroveň Brahmanu.“ Na úrovni hmotného vĕdomí se však dokonce i človĕk, který dosáhl kvality dobra, musí obávat znečištĕní kvalitami vášnĕ a nevĕdomosti. Pokud se kvalita dobra mísí s kvalitou vášnĕ, človĕk uctívá boha Slunce, Vivasvana. Když se kvalita dobra mísí s kvalitou nevĕdomosti, uctívá Ganapatiho neboli Ganese. Když se kvalita vášnĕ mísí s kvalitou nevĕdomosti, človĕk uctívá Durgu neboli Kali, vnĕjší energii. Ten, kdo je pouze pod vlivem kvality nevĕdomosti, se stává oddaným Pána Sivy, protože Pán Siva je vládnoucím božstvem kvality nevĕdomosti v tomto hmotném svĕtĕ. Pokud je však nĕkdo zcela prostý vlivu všech kvalit hmotné přírody, stane se čistým vaisnavou na úrovni oddanosti. Srila Rupa Gosvami říká v Bhakti-rasamrta-sindhu (1.1.11):

anyabhilasita-sunyam
jñana-karmady-anavrtam
anukulyena krsnanu-
silanam bhaktir uttama

„Transcendentální láskyplnou službu Nejvyššímu Pánu Krsnovi je třeba vykonávat s příznivým postojem a bez touhy po hmotném prospĕchu či zisku z plodonosných činností nebo filosofické spekulace. Tomu se říká čistá oddaná služba.“

Postavení visuddha-sattvy je postavení neznečištĕného dobra. Na této úrovni lze pochopit: aradhyo bhagavan vrajesa-tanayas tad-dhama vrndavanam – „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, syn Nandy Maharaje, má být uctíván společnĕ se svým transcendentálním sídlem, Vrindávanem.“

Slovo sarva-mantra-vicarana v tomto verši Sri Caitanya-caritamrty znamená „vzít v úvahu všechny druhy manter“. Pro různé druhy oddaných jsou určeny různé druhy manter. Existuje mantra známá jako dvadasaksara mantra, skládající se z dvanácti slabik, a také mantra složená z osmnácti slabik. Podobnĕ existují Narasimha mantra, Rama mantra, Gopala mantra a tak dále. Každá mantra má svůj duchovní význam. Duchovní mistr musí pro svého žáka vybrat mantru podle žákovy schopnosti určité mantry zpívat.