"sarūpāṇām eka-śeṣa eka-vibhaktau" uktārthānām aprayogaḥ, rāmaś ca rāmaś ca rāmaś ca rāmā itivat
sa-rÅ«pÄṇÄm — slov stejného druhu; eka-Å›eá¹£aḥ — pouze poslednÃ; eka-vibhaktau — ve stejném pádu; ukta-arthÄnÄm — dÅ™Ãve vyslovených významů; aprayogaḥ — nepoužitÃ; rÄmaḥ ca — a RÄma; rÄmaḥ ca — a RÄma; rÄmaḥ ca — a RÄma; rÄmÄḥ iti-vat — takto je jednÃm rÄmou oznaÄeno mnoho rÄmů.
„  ,Z mnoha slov, která majà stejnou podobu a pádovou koncovku, je ponecháno pouze to poslednÃ. NapÅ™Ãklad mÃsto opakovánà slov „ramas ca, ramas ca, ramas ca atd.“ se použije jedno slovo „ramah“.̀  “
Toto je citát z Paniniho suter (1.2.64).
