kaḥ — jaký; paṇḍitaḥ — učenec; tvat-aparam — jiné než u Tebe, Pane; śaraṇam — útočištĕ; samīyāt — přijal by; bhakta-priyāt — jenž chováš náklonnost ke svým oddaným; ṛta-giraḥ — jenž jsi pravdomluvný k oddaným; suhṛdaḥ — jenž jsi přítel oddaných; kṛta-jñāt — jenž jsi vdĕčný oddaným; sarvān — všechny; dadāti — dáváš; suhṛdaḥ — svým příznivcům; bhajataḥ — kteří Tĕ uctívají oddanou službou; abhikāmān — touhy; ātmānam — sebe; api — dokonce; upacaya — nárůst; apacayau — a úbytek; na — ne; yasya — koho.

„  ,Můj drahý Pane, Ty ke svým oddaným chováš velkou náklonnost. Jsi také pravdomluvný a vdĕčný přítel. Který učenec by se Tĕ vzdal a odevzdal se nĕkomu jinému? Naplňuješ všechny touhy svých oddaných až do té míry, že jim nĕkdy dáváš i sám sebe. Přesto Tĕ při takovém jednání nepřibývá ani neubývá.̀  “