Na začátku musí človĕk naslouchat pravému duchovnímu mistrovi. To je příznivé pro pokrok v oddané službĕ. V rámci tohoto procesu oddaný pod vedením duchovního mistra naslouchá, zpívá, vzpomíná a vĕnuje se uctívání Božstev. To jsou prvotní nejdůležitĕjší činnosti oddané služby. Oddaná služba se nesmí vykonávat pro nĕjaký hmotný cíl. Človĕk by ani nemĕl toužit po splynutí s Absolutní Pravdou. Taková služba musí být vykonávána pouze z lásky. Ahaituki, apratihata. Oddaná služba musí být prostá vedlejších motivů. Pokud tomu tak je, žádné hmotné okolnosti ji nezastaví a oddaný může postupnĕ dospĕt až na úroveň spontánní láskyplné služby. Dítĕ se posílá do školy přes jeho nevoli, aby získalo vzdĕlání, ale když ho to začne v dalších letech trochu bavit, zapojí se samo od sebe a stane se učencem. Nikoho nelze donutit, aby se stal učencem, ale na začátku se nĕkdy nátlak používá. Dítĕ je donuceno chodit do školy a učit se číst a psát podle pokynů svých učitelů. To je rozdíl mezi vaidhi bhakti a spontánní bhakti. Spící láska ke Krsnovi, která se nachází v srdci každé bytosti, se pouze musí probudit usmĕrňujícím procesem oddané služby. Psaní na stroji se učíme podle zásad učebnice strojopisu. Musíme se naučit správnému prstokladu a cvičit. Když to zvládneme, můžeme psát rychle a bez chyb, aniž bychom se vůbec dívali na klávesnici. Stejné je to s usmĕrňujícími zásadami oddané služby. Pokud je následujeme tak, jak je předkládá duchovní mistr, můžeme dosáhnout spontánní láskyplné služby, kterou už má každý v srdci (nitya-siddha krsna-prema).

Spontánní služba není nic umĕlého. Musíme pouze na tuto úroveň dospĕt vykonáváním oddané služby podle usmĕrňujících zásad. Je tedy třeba praktikovat naslouchání a zpívání a následovat další usmĕrňující zásady, jako je čištĕní chrámu, osobní hygiena, vstávat časnĕ ráno, zúčastňovat se maṅgala-arati a tak dále. Pokud od začátku nejsme na úrovni spontánní služby, musíme přijmout usmĕrnĕnou službu podle pokynů duchovního mistra. Této usmĕrnĕné službĕ se říká vaidhi bhakti.