Podmínĕná duše je zmatená vnĕjší hmotnou energií, která ji plnĕ zamĕstnává různými druhy uspokojování smyslů. Kvůli tĕmto hmotným činnostem je zahaleno její původní vĕdomí Krsny. Krsna si však jako nejvyšší otec všech živých bytostí přeje, aby se Jeho synové vrátili zpátky domů, zpátky k Bohu, a proto osobnĕ přichází přednést védskou literaturu, jako je Bhagavad-gita. Své důvĕrné služebníky zamĕstnává jako duchovní mistry, jejichž úkolem je osvítit podmínĕné živé bytosti. Pán je přítomný v srdci každé bytosti a dává živým bytostem svĕdomí, se kterým mohou přijmout Védy a duchovního mistra. Takto může živá bytost pochopit své přirozené postavení a svůj vztah s Nejvyšším Pánem. Samotný Pán v Bhagavad-gitĕ (15.15) říká: vedais ca sarvair aham eva vedyah – studiem vedanty si může človĕk plnĕ uvĕdomit svůj vztah k Nejvyššímu Pánu a jednat podle toho. Nakonec tak může dosáhnout úrovnĕ láskyplné služby Pánu. Poznat Nejvyššího Pána je v nejlepším zájmu živé bytosti. Živé bytosti však naneštĕstí zapomnĕly, že je to v jejich nejlepším zájmu, a proto Srimad-Bhagavatam říká: na te viduh svartha-gatim hi visnum (Bhag. 7.5.31).

Každý chce dosáhnout konečného cíle života, ale kvůli tomu, jak jsme pohroužení do hmotné energie, jen marníme čas smyslovým požitkem. Studium védské literatury, jejíž esencí je Bhagavad-gita, vede k vĕdomí Krsny. Tak se živá bytost zapojí do oddané služby zvané abhidheya. Když opravdu rozvine lásku k Bohu, dosáhne konečného cíle, prayojany. Jinými slovy, ten, kdo si je plnĕ vĕdom Krsny, již dosáhl dokonalosti života.