Ve společnosti vaisnavy sílí náš postoj oddanosti:

taṅdera carana sevi bhakta-sane vasa
janame janame haya, ei abhilasa

Narottama dasa Thakura na vlastním příkladu zdůrazňuje, že oddaný musí neustále myslet na to, jak potĕšit předešlého acaryu. Gosvami jsou zastupováni naším duchovním mistrem. Nikdo nemůže být acarya (duchovní mistr), pokud přísnĕ nenásleduje učednickou posloupnost acaryů. Ten, kdo to s pokrokem v oddané službĕ myslí opravdu vážnĕ, by mĕl toužit pouze po uspokojení předešlých acaryů. Ei chaya gosañi yara, mui tara dasa. Oddaný by se mĕl neustále považovat za služebníka služebníka acaryů a s tímto vĕdomím by mĕl žít ve společnosti vaisnavů. Pokud si však nĕkdo o sobĕ myslí, že už je velmi zralý a může žít stranou společnosti vaisnavů, a tak kvůli přestupku proti vaisnavovi zanechá následování všech usmĕrňujících zásad, ocitá se v nebezpečné situaci. Přestupky proti svatému jménu jsou vysvĕtleny ve dvacátém čtvrtém verši osmé kapitoly Ādi-lily. Zanechání usmĕrňujících zásad a náladové jednání je přirovnáno k šílenému slonu, který bhakti-latu násilím vytrhne a poláme ji. Bhakti-lata tak uschne. K tomuto přestupku dojde zvláštĕ tehdy, když nĕkdo neposlouchá pokyny duchovního mistra. Tomu se říká guru-avajña. Oddaný proto musí být velmi opatrný, aby se proti duchovnímu mistrovi nedopustil přestupku tím, že by neposlouchal jeho pokyny. Jakmile se oddaný odchýlí od pokynů duchovního mistra, začíná vytrhávat bhakti-latu a všechny její lístky postupnĕ uschnou.