muktānām api siddhānāḿ
nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
sudurlabhaḥ praśāntātmā
koṭiṣv api mahā-mune
muktānām — tĕch, kdo jsou vysvobození z pout nevĕdomosti; api — dokonce; siddhānām — tĕch, kdo dosáhli dokonalosti; nārāyaṇa — Nejvyšší Osobnosti Božství; parāyaṇaḥ — oddaný; su-durlabhaḥ — velmi vzácný; praśānta-ātmā — zcela spokojený, bez tužeb; koṭiṣu — z mnoha miliónů; api — zajisté; mahā-mune — ó velký mudrci.
„ ,Ó velký mudrci, z mnoha miliónů hmotnĕ osvobozených lidí, kteří jsou prostí nevĕdomosti, a z mnoha miliónů siddhů, kteří témĕř dosáhli dokonalosti, je stĕží jeden čistým oddaným Narayana. Jedinĕ takový oddaný je skutečnĕ zcela spokojený a klidný.̀ “
Tento verš je citát, který pochází ze Srimad-Bhagavatamu (6.14.5). Narayana-parayana, oddaný Pána Narayana, je jediná blažená osoba. Ten, kdo se stane narayana-parayanou, je již vysvobozený z otroctví hmoty a vlastní již všechny dokonalosti yogy. Dokud človĕk nedospĕje na úroveň narayana-parayana a nepřekoná úrovnĕ bhukti-mukti-siddhi, nemůže být zcela spokojený. To je úroveň čisté oddanosti.
anyabhilasita-sunyam
jñana-karmady-anavrtam
anukulyena krsnanu-
silanam bhaktir uttama
Ten, kdo nechce nic jiného než Krsnu a není ovlivnĕný procesem jñana-margy (rozvoje poznání), se opravdu zbaví nevĕdomosti. Prvotřídní osobou je ten, kdo není pod vlivem karmy (plodonosných činností) nebo yogy (mystických sil). Pouze závisí na Krsnovi a je spokojený s oddanou službou. Srimad-Bhagavatam (6.17.28) uvádí: narayana-parah sarve na kutascana bibhyati. Takový človĕk se nikdy ničeho nebojí. Pro nĕho jsou nebe i peklo stejné. Darebáci postavení narayana-parayany neznají, a tak mu závidĕjí. Oddaný v tomto svĕtĕ milostí Narayana zaujímá postavení toho nejbohatšího človĕka. Darebáci Narayanovi a Jeho oddanému závidĕjí, ale oddaný se snaží potĕšit jiného oddaného Narayana, protože ví, že potĕšením Narayanova zástupce človĕk přímo tĕší Pána Narayana. Oddaný proto svému duchovnímu mistrovi nabízí to nejvĕtší pohodlí a ty nejlepší podmínky. Ostatní, kteří nemají o Narayanovi ponĕtí, závidĕjí jak Narayanovi, tak Jeho oddanému. Když potom vidí Narayanova oddaného oplývat bohatstvím, závidĕjí ještĕ více. Pokud však oddaný Narayana takové hlupáky pozve, aby žili s ním ve stejnĕ dobrých podmínkách, odmítnou, protože se nemohou vzdát nedovoleného sexu, jedení masa, omamných látek a hazardování. Materialista proto společnost narayana-parayany odmítá, ale závidí mu jeho hmotné podmínky. Když v západních zemích obyčejní lidé jako obchodníci a dĕlníci vidí, že naši oddaní žijí a jedí přepychovĕ, aniž by chodili do práce, hned se horlivĕ zajímají, kde na to berou peníze. Probouzí se v nich závist a ptají se: „Jak je možné, že si tak dobře žijete, a přitom nechodíte do práce? Jak to, že máte tolik aut, jasné tváře a hezké oblečení?“ Diví se tomu a nĕkteří začnou i závidĕt, protože nevĕdí, že Krsna se o své oddané stará.
