Slovo veda znamená „poznání“. Nejvyšší poznání tkví v poznání Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, našeho vztahu s Ním a jednání na základĕ tohoto vztahu. Činnostem v souladu s védskými zásadami se říká náboženství. Náboženství znamená následovat pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství. Védské zásady jsou nařízení daná Nejvyšší Osobností Božství. Árjové jsou civilizované lidské bytosti, které následují védské zásady už odnepamĕti. Nikdo nemůže zjistit historii védských zásad, jež jsou dány k dispozici proto, aby mohl človĕk poznat Nejvyšší Bytost. Každou literaturu či poznání hledající Nejvyšší Bytost lze přijmout jako pravý náboženský systém. Podle místa, následovníků a schopnosti lidí chápat však existuje mnoho druhů náboženských systémů.

Nejvyšší druh náboženského systému je popsán ve verši ze Srimad-Bhagavatamu (1.2.6) takto: sa vai pumsam paro dharmo yato bhaktir adhoksaje. Nejvyšší formou náboženství je to, díky kterému si človĕk začne být plnĕ vĕdom existence Boha, to znamená i Jeho podoby, jména, vlastností, zábav, sídla a všudypřítomných rysů. Poznat to vše v úplnosti je dokonalostí védského poznání. Naplnĕním védského poznání je systematické poznání vlastností Boha. To potvrzuje Pán Krsna v Bhagavad-gitĕ (15.15): vedais ca sarvair aham eva vedyah. Cílem védského poznání je poznat Boha. Ti, kdo skutečnĕ následují védské poznání a hledají Boha, se proto nemohou dopouštĕt hříšných činností, které odporují pokynům Nejvyššího Pána. V tomto vĕku Kali se sice lidé hlásí k mnoha různým druhům náboženství, ale vĕtšina z nich se dopouští hříšných činností odporujících nařízením védských písem. Sri Caitanya Mahaprabhu zde proto říká: veda-nisiddha papa kare, dharma nahi gane. V tomto vĕku se lidé třeba i hlásí k nĕjakému náboženství, ale ve skutečnosti nenásledují jeho zásady. Místo toho se dopouštĕjí všemožných hříchů.