Slova markata-vairagya, označující umĕlou askezi, jsou v tomto verši významná. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura při jejich výkladu poukazuje na to, jak opičáci navenek předvádĕjí odříkání, jelikož se neoblékají a žijí v lese nazí. Považují se proto za odříkavé, ale ve skutečnosti si horlivĕ užívají smyslového požitku s tucty opičích samic. Takovému odříkání se říká markata-vairagya – odříkání opic. Nikdo nemůže být skutečnĕ odříkavým, dokud není zcela znechucený hmotnými činnostmi, které vnímá jako překážku v duchovním pokroku. Odříkání by nemĕlo být phalgu, dočasné, ale mĕlo by pokračovat po celý život. Dočasné neboli opičí odříkání je jako odříkání, které lidé cítí na spalovišti mrtvol. Když človĕk nese mrtvé tĕlo na spalovištĕ, nĕkdy uvažuje: „Tak to je úplný konec tohoto tĕla. Proč tak tvrdĕ ve dne v noci pracuji?“ Takové pocity přirozenĕ vyvstanou v mysli každého, kdo jde na kremační ghat. Jakmile se však vrátí, pohrouží se okamžitĕ znovu do hmotných činností majících za cíl smyslový požitek. Tomu se říká smasana-vairagya nebo markata-vairagya.

Človĕk může přijmout vše, co potřebuje ke službĕ Pánu. Pokud nĕkdo takto žije, může být opravdu odříkavý. V Bhakti-rasamrta-sindhu (1.2.108) se říká:

yavata syat sva-nirvahah
svi-kuryat tavad artha-vit
adhikye nyunatayam ca
cyavate paramarthatah

„Základní životní potřeby človĕk musí přijímat, ale nemĕl by je umĕle zvĕtšovat. Nemĕl by je však ani zbytečnĕ snižovat. Má jednoduše přijímat nezbytné vĕci, které mu pomohou dĕlat duchovní pokrok.“

Ve své knize Durgama-saṅgamani Sri Jiva Gosvami komentuje, že slovo sva-nirvahah ve skutečnosti znamená sva-sva-bhakti-nirvahah. Zkušený oddaný přijme pouze ty hmotné vĕci, které mu budou nápomocné ve službĕ Pánu. V Bhakti-rasamrta-sindhu (1.2.256) je markata-vairagya neboli phalgu-vairagya vysvĕtlena takto:

prapañcikataya buddhya
hari-sambandhi-vastunah
mumuksubhih parityago
vairagyam phalgu kathyate

„Pokud se osoby dychtící po osvobození zříkají vĕcí souvisejících s Nejvyšší Osobností Božství, protože je považují za hmotné, jejich odříkání se nazývá neúplné.“ Vše, co je příznivé pro službu Pánu, je třeba přijmout, a ne odmítnout jako nĕco hmotného. Yukta-vairagya neboli vhodné odříkání je vysvĕtleno takto:

anasaktasya visayan
yatharham upayuñjatah
nirbandhah krsna-sambandhe
yuktam vairagyam ucyate

„Vĕci by mĕly být přijímány pro službu Pánu, a ne pro vlastní smyslový požitek. Pokud nĕkdo nĕco přijme bez připoutanosti a proto, že se to nĕjak pojí s Krsnou, jeho odříkání se nazývá yukta-vairagya.“ Krsna je Absolutní Pravda a vše, co se přijímá pro službu Jemu, je tedy také Absolutní Pravda.

Slovo markata-vairagya Sri Caitanya Mahaprabhu používá k označení takzvaných vaisnavů, kteří se oblékají pouze do bederních roušek ve snaze napodobovat Srilu Rupu Gosvamiho. Tito lidé nosí pytlík s růžencem a opakují mantru, ale v srdci neustále myslí na to, jak získat ženy a peníze. Tito markata-vairagi si potají vydržují ženy, ale navenek vystupují jako odříkaví. Sri Caitanya Mahaprabhu s tĕmito markata-vairagimi neboli pseudo-vaisnavy hrubĕ nesouhlasil.