tad aśma-sāraḿ hṛdayaḿ batedaḿ
yad gṛhyamāṇair hari-nāmadheyaiḥ
na vikriyetātha yadā vikāro
netre jalaḿ gātra-ruheṣu harṣaḥ
tat — to; aśma-sāram — tvrdé jako železo; hṛdayam — srdce; bata — ó; idam — toto; yat — jež; gṛhyamāṇaiḥ — i přesto, že zpívá; hari-nāma-dheyaiḥ — medituje o svatém jménu Pána; na — ne; vikriyeta — zmĕní se; atha — tak; yadā — když; vikāraḥ — zmĕna; netre — v očích; jalam — slzy; gātra-ruheṣu — v pórech tĕla; harṣaḥ — extáze.
„Pokud se srdce toho, kdo zpívá Hare Krsna maha-mantru, nezmĕní, slzy mu netečou z očí, tĕlo se mu nechvĕje a chlupy na tĕle se mu neježí, rozumí se, že má srdce ze železa. Důvodem jsou přestupky u lotosových nohou Pánova svatého jména.“
Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura v komentáři k tomuto verši ze Srimad-Bhagavatamu (2.3.24) poznamenává, že maha-bhagavata neboli velice pokročilý oddaný příznaky jako slzy v očích neprojevuje, kdežto kanistha-adhikari neboli začátečník, je projevuje umĕle. To ovšem neznamená, že začátečník je pokročilejší než maha-bhagavata. Zkouškou skutečné zmĕny v srdci, ke které dojde při zpívání Hare Krsna maha-mantry, je odpoutanost od hmotného požitku. To je skutečná zmĕna. Bhaktih paresanubhavo viraktir anyatra ca (Bhag. 11.2.42). Pokud dĕláme v duchovním životĕ skutečný pokrok, musíme se do velké míry odpoutat od smyslového požitku. Kanistha-adhikari (začínající oddaný) mívá nĕkdy v očích falešné slzy, když zpívá Hare Krsna mantru, ale je stále zcela připoutaný k hmotným vĕcem. To znamená, že se jeho srdce ještĕ nezmĕnilo. Zmĕna se musí projevit v jeho skutcích.
