Tento odstavec je citát ze Srimad-Bhagavatamu (5.6.18). Když Sri Sukadeva Gosvami popisoval Ṛsabhadevův charakter, citováním tohoto verše odlišil bhakti-yogu a osvobození. Ve svém vztahu k Yaduovcům a Panduovcům Pán nĕkdy jednal jako jejich vládce, nĕkdy jako rádce, přítel, hlava rodiny, a jindy dokonce jako jejich sluha. Jednou musel vykonat Yudhisthirův pokyn a doručit dopis, který Yudhisthira napsal Duryodhanovi ohlednĕ mírových jednání. Jindy se zase stal Arjunovým vozatajem. To jasnĕ dokresluje, že v bhakti-yoze je mezi Nejvyšší Osobností Božství a oddaným vztah založený na transcendentálních náladách, známých jako dasya, sakhya, vatsalya a madhurya. Chce-li oddaný od Nejvyšší Osobnosti Božství jen osvobození, snadno je od Nĕho získá, což potvrzuje i Bilvamaṅgala Thakura. Muktih svayam mukulitañjali sevate 'sman – pro oddaného není mukti nijak zvláštĕ důležité, protože neustále stojí u jeho dveří a čeká, jak by mu mohlo sloužit. Oddaný tedy musí být přitahován chováním obyvatel Vrindávanu, kteří žijí ve vztahu s Krsnou. Zemĕ, voda, krávy, stromy a kvĕtiny Krsnovi slouží v santa-rase, Jeho služebníci v dasya-rase a Jeho přátelé pasáčci v sakhya-rase. Starší gopi a gopové Krsnovi slouží jako otec a matka, strýc a další příbuzní, a mladé gopi, pasačky, slouží Krsnovi s milostnou láskou.

Při oddané službĕ musí mít oddaný přirozený sklon sloužit Krsnovi v jednom z tĕchto transcendentálních vztahů. To je opravdový úspĕch v životĕ. Získat osvobození není pro oddaného vůbec tĕžké. Dokonce i ten, kdo není schopen navázat vztah s Krsnou, může získat osvobození splynutím se září Brahmanu. Tomu se říká sayujya-mukti. Vaisnavové sayujya- mukti nikdy nepřijmou, i když nĕkdy přijmou nĕkterou z ostatních forem osvobození, jmenovitĕ sarupya, salokya, samipya a sarsti. Čistý oddaný ale žádný z tĕchto druhů osvobození nepřijme, protože chce jen v transcendentálním vztahu sloužit Krsnovi. To představuje úroveň dokonalosti v duchovním životĕ. Mayavadští filosofové touží po splynutí se září Brahmanu, i když oddaní tento druh osvobození vždy ignorují. Srila Prabodhananda Sarasvati Thakura při popisování tohoto druhu mukti, zvaného kaivalya neboli ztotožnĕní se s Nejvyšším, řekl: kaivalyam narakayate – „splynout s Pánem je stejné jako jít do pekla.“ Ideál mayavadské filosofie, kterým je splynutí s Nejvyšším, je pro oddaného pekelný a nikdy jej nepřijme. Mayavadští filosofové nevĕdí, že i když splynou se září Nejvyššího, nenajdou tam konečný klid. Individuální duše nemůže žít v záři Brahmanu ve stavu nečinnosti, a tak po nĕjakém čase začne znovu toužit po činnosti. Protože si však není vĕdoma svého vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, a není tedy duchovnĕ činná, musí znovu sestoupit do tohoto hmotného svĕta a vykonávat další činnosti zde. To je potvrzeno ve Srimad-Bhagavatamu (10.2.32):

aruhya krcchrena param padam tatah
patanty adho 'nadrta-yusmad-aṅghrayah

Protože mayavadští filosofové nemají žádné poznatky o transcendentální službĕ Pánu, musí dokonce i poté, co dosáhli osvobození od hmotných činností a splynuli se září Brahmanu, znovu sestoupit do tohoto hmotného svĕta, aby otevírali nemocnice, školy nebo se vĕnovali podobným filantropickým činnostemi.