Sripada Saṅkaracarya vysvĕtlil tuto čtveřici podob (zvanou catur-vyuha) ve výkladu čtyřicátého druhého aforismu druhé kapitoly druhé khandy Vedanta-sutry (utpattyasambhavat) zavádĕjícím způsobem. V této kapitole Sri Caitanya-caritamrty, ve verších 41–47, Srila Krsnadasa Kaviraja Gosvami odpovídá na zavádĕjící námitky, které Sripada Saṅkaracarya vznesl proti osobní podobĕ Absolutní Pravdy.

Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda, není jako obyčejná hmotná vĕc, kterou lze poznat pokusy nebo smyslovým vnímáním. V Narada- -pañcaratře tuto skutečnost vysvĕtlil Pánu Sivovi samotný Narayana. Saṅkaracarya, inkarnace Sivy, však musel uposlechnout nařízení Narayana, svého Pána, že má svést monisty, kteří upřednostňují myšlenku konečného zániku. V podmínĕném stavu bytí mají všechny živé bytosti čtyři základní nedostatky, z nichž jedním je sklon k podvádĕní. Saṅkaracarya dovedl tento sklon do krajnosti, aby svedl monisty.

Vysvĕtlení této čtveřice podob ve védské literatuře nemohou podmínĕné duše pochopit spekulací. Tato čtveřice by tedy mĕla být přijímána přesnĕ tak, jak je popsána. Védy mají takovou autoritu, že i když nĕčemu kvůli své omezené schopnosti vnímání nerozumíme, mĕli bychom daný védský pokyn přijmout, a ne vytvářet výklady poplatné našemu nedokonalému chápání. Saṅkaracarya však svou Sariraka-bhasyou ještĕ více zmátl již tak pomýlené monisty.

Tato čtveřice podob existuje na zcela duchovní úrovni, pochopitelné pouze z pozice ryzího dobra, vasudeva-sattva (suddha-sattva), které se dostaví, když se naprosto pohroužíme do poznání Vasudevy. Tato čtveřice podob v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy Nejvyšší Osobnosti Božství a užívá si vnitřní energie. Myslet si, že absolutní Pán, Osobnost Božství, je žebrák nebo že nemá sílu neboli že je bezmocný, je jednoduše darebáctví. To je typický postoj podmínĕné duše a ještĕ zvĕtšuje její zmatenost. Ten, kdo nechápe rozdíl mezi duchovním a hmotným svĕtem, není schopen zkoumat či znát postavení této transcendentální čtveřice podob. Ve svém komentáři k Vedanta-sutře 2.2.42–45 se tedy Jeho Svatost Sripada Saṅkaracarya marnĕ pokoušel prohlásit existenci této čtveřice podob v duchovním svĕtĕ za fiktivní.

Saṅkaracarya říká (k sutře 42), že oddaní myslí na Nejvyšší Osobnost Božství Vasudevu, Sri Krsnu, jako na toho, který je jediný, osvobozený od hmotných vlastností a který má vĕčné transcendentální tĕlo oplývající blažeností. Pro oddané, kteří vĕří, že se Nejvyšší Osobnost Božství expanduje na čtyři další vĕčné transcendentální podoby zvané Vasudeva, Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha, je konečným cílem. Z Vasudevy, jenž je první expanzí, pocházejí postupnĕ, jeden po druhém, Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha. Dalším jménem Vasudevy je Paramatma, dalším jménem Saṅkarsana je jiva (živá bytost), dalším jménem Pradyumny je mysl a dalším jménem Aniruddhy je ahaṅkara (falešné ego). Mezi Nimi je Vasudeva považován za zdroj hmotné přírody. Saṅkaracarya proto říká, že Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha musí být stvořeni z této původní příčiny.

Velké duše prohlašují, že Narayana, známý jako Paramatma, Nadduše, existuje nad hmotnou přírodou, což je plnĕ v souladu s výroky védské literatury. I mayavadi souhlasí s tím, že se Narayana může expandovat do různých podob. Saṅkara říká, že o toto se s oddanými přít nechce, ale s pojetím, že Saṅkarsana pochází z Vasudevy, Pradyumna ze Saṅkarsana a Aniruddha z Pradyumny, souhlasit nemůže, protože kdyby Saṅkarsana zastupoval živé bytosti stvořené z tĕla Vasudevy, nemohly by být vĕčné. Předpokládá se, že živé bytosti se zbaví hmotného znečištĕní dlouhodobým uctíváním Nejvyšší Osobnosti Božství v chrámu, čtením védské literatury a provádĕním yogy a zbožných činností pro dosažení Nejvyššího. Pokud by však byly živé bytosti v určitém okamžiku stvořeny hmotnou přírodou, byly by dočasné a nemĕly by šanci být osvobozeny a sdružovat se s Nejvyšší Osobností Božství. Je-li odstranĕna příčina, jsou spolu s ní odstranĕny i následky. Ve druhé kapitole druhé khandy Vedanta-sutry Ācarya Vedavyasa vyvrátil také pojetí, že živé bytosti se nĕkdy narodily (natma sruter nityatvac ca tabhyah). Živé bytosti jsou vĕčné, protože nebyly nikdy stvořeny.

Saṅkaracarya dále říká (sutra 43), že podle oddaných vzešel Pradyumna, který má představovat smysly, ze Saṅkarsana, který představuje živé bytosti. S tím, že by mohl človĕk stvořit smysly, však nemáme žádnou zkušenost. Oddaní také říkají, že z Pradyumny vzešel Aniruddha, který zastupuje falešné ego. Saṅkaracarya ale říká, že dokud oddaní nebudou schopni prokázat, jak může ego a prostředky poznávání pocházet z nĕjaké osoby, nelze takové vysvĕtlení Vedanta-sutry přijmout, protože žádní jiní filosofové tímto způsobem sutry nepřijímají.

Saṅkaracarya také nepřijímá (sutra 44) pojetí oddaných, že Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha jsou stejnĕ mocní jako absolutní Pán, Osobnost Božství, který je naprosto dokonalý v poznání, bohatství, síle, slávĕ, kráse a odříkání a není poznamenán tou nedokonalostí, že by byl v určitém okamžiku stvořen. I kdyby byli úplnými expanzemi, nedostatek daný tím, že byli stvořeni, zůstává. Vasudeva, Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha nemohu být jako odlišné individuální osobnosti jedno a totéž. Kdyby totiž byli uznáni za absolutní, úplné a rovnocenné, muselo by být mnoho Bohů. Přijímat více Osobností Božství však není třeba, protože přijetí jednoho všemocného Boha je pro všechny účely dostačující. Přijetí více než jednoho Boha je v rozporu se závĕrem, že Pán Vasudeva, absolutní Osobnost Božství, nemá sobĕ rovného. I kdybychom však souhlasili s tím, že jsou si všechny podoby z této čtveřice rovny, nevyhneme se problému s jejich dočasností. Dokud neuznáme, že jsou mezi tĕmito osobnostmi rozdíly, je zbytečné považovat Saṅkarsana za expanzi Vasudevy, Pradyumnu za expanzi Saṅkarsana a Aniruddhu za expanzi Pradyumny. Mezi příčinou a následkem musí být rozdíl. Hrnec se například liší od hlíny, ze které byl vyroben, a proto lze usoudit, že hlína je příčinou a hrnec následkem. Bez takových rozdílů nemá příčina a následek žádný význam. Následovníci zásad Pañcaratry navíc neuznávají mezi Vasudevou, Saṅkarsanem, Pradyumnou a Aniruddhou žádné rozdíly v poznání a vlastnostech. Oddaní sice uznávají jednotu všech tĕchto expanzí, ale proč by ji mĕli omezovat pouze na tuto čtveřici expanzí? To by jistĕ nebylo správné, protože všechny živé bytosti, od Brahmy po nepatrného mravence, jsou expanzemi Vasudevy, jak potvrzují všechny sruti i smrti.

K sutře 45 Saṅkaracarya dále říká, že oddaní, kteří následují Pañcaratru, prohlašují, že se vlastnosti Boha a Bůh samotný jako jejich vlastník od sebe neliší. Jak ale může Bhagavatská škola tvrdit, že je šest vznešených atributů, jmenovitĕ moudrost, bohatství, síla, sláva, krása a odříkání, totožných s Pánem Vasudevou? To není možné.

Všechny tyto argumenty, jimiž Sripada Saṅkaracarya napadl oddané za jejich vysvĕtlení čtveřice podob Vasudevy, Saṅkarsana, Pradyumny a Aniruddhy, vyvrátil Srila Rupa Gosvami ve své Laghu-bhagavatamrtĕ (Purva 5.165–193). Říká, že tyto čtyři expanze Narayana jsou přítomné v duchovním svĕtĕ, kde jsou známé jako Mahavastha. Z Nich je Vasudeva uctíván v srdci meditací, protože je vládnoucím Božstvem srdce, jak je vysvĕtleno ve Srimad-Bhagavatamu (4.3.23).

Vasudeva osobnĕ projevuje za účelem zábav druhou expanzi, Saṅkarsana, který je zdrojem všech živých bytostí, pročež se nĕkdy nazývá jiva. Saṅkarsanova krása překonává krásu svĕtelných paprsků nesčetného množství mĕsíců. Je hodný uctívání jako princip ega. Anantadevu obdařil schopností udržování. Aby zničil toto stvoření, projevuje se jako Nadduše v Rudrovi, Adharmovi (ztĕlesnĕní bezbožnosti), sarpech (hadech), Antakovi (Yamarajovi, pánu smrti) a v démonech.

Pradyumna je třetím projevem a pochází ze Saṅkarsana. Ti, kteří jsou zvláštĕ obdařeni inteligencí, uctívají tohoto Pradyumnu, expanzi Saṅkarsana, jako princip inteligence. Na místĕ známém jako Ilavrta-varsa Pradyumnovu slávu neustále opĕvuje bohynĕ štĕstí, která Mu také vždy s velkou oddaností slouží. Barva Jeho pleti je nĕkdy zlatá a nĕkdy namodralá jako barva čerstvých monzunových mraků na nebi. Je původem stvoření hmotného svĕta a je to On, kdo obdařil Amora svojí tvořivou silou. Všichni muži, polobozi a ostatní živé bytosti mají schopnost se rozmnožovat pouze díky Jeho vlivu.

Aniruddhu, posledního z této čtveřice expanzí, velcí mudrci a psychologové uctívají jako princip mysli. Jeho pleť barvou připomíná modrý mrak. Udržuje vesmírné stvoření a je Nadduší Dharmy (božstva zbožnosti), Manuů (praotců lidstva) a devatů (polobohů). Ve védském písmu Moksa- -dharma je uvedeno, že Pradyumna je Božstvem celkové mysli, kdežto Aniruddha je Božstvem celkového ega. Veškeré předešlé výroky týkající se čtveřice podob jsou však ve všech ohledech potvrzeny v tantrach Pañcaratry.

Nepochopitelné síly Nejvyšší Osobnosti Božství jsou jasnĕ vysvĕtleny v Laghu-bhagavatamrtĕ (Purva 5.86–100). Maha-varaha Purana popírá Saṅkaracaryovy výroky prohlášením:

sarve nityah sasvatas ca
dehas tasya paratmanah
hanopadana-rahita
naiva prakrti-jah kvacit

„Všechny rozmanité expanze Osobnosti Božství jsou transcendentální a vĕčné a všechny opakovanĕ sestupují do všech vesmírů hmotného stvoření. Tĕla všech tĕchto expanzí mají charakter vĕčnosti, blaženosti a poznání a existují vĕčnĕ; není možné, aby zanikla, protože se nejedná o výtvory hmotného svĕta. Jejich podoby tvoří zhuštĕné duchovní bytí, vždy v plné míře oplývající všemi duchovními vlastnostmi a prosté hmotného znečištĕní.“

Narada-pañcaratra tyto výroky potvrzuje:

manir yatha vibhagena
nila-pitadibhir yutah
rupa-bhedam avapnoti
dhyana-bhedat tathacyutah

„Neklesající Osobnost Božství může projevovat svoje tĕlo různými způsoby, podle různých nálad uctívání, stejnĕ jako se drahokam vaidurya projevuje v různých barvách, jako je modrá či žlutá.“ Každá inkarnace se od ostatních liší. To je možné díky Pánovĕ nepochopitelné energii, prostřednictvím které se může projevovat zároveň jako jeden, jako různé částečné podoby a jako jejich zdroj. Pro Jeho nepochopitelné energie není nic nemožné.

Narada v desátém zpĕvu Srimad-Bhagavatamu říká, že Krsna je jeden jediný a nemá sobĕ rovného, ale projevuje se v různých tĕlech:

citram bataitad ekena
vapusa yugapat prthak
grhesu dvy-asta-sahasram
striya eka udavahat

„Je vskutku úžasné, že se jeden Krsna stal zároveň různými Krsny v 16 000 palácích, aby přijal za manželky 16 000 královen.“ (Bhag. 10.69.2) Také Padma Purana vysvĕtluje, že:

sa devo bahudha bhutva
nirgunah purusottamah
eki-bhuya punah sete
nirdoso harir adi-krt

„Stejná Osobnost Božství, Purusottama, původní osoba, která je vždy prostá hmotných vlastností a nečistot, se může projevit v různých podobách a zároveň v jedné ležící podobĕ odpočívat.“

V desátém zpĕvu Srimad-Bhagavatamu je řečeno: yajanti tvan-mayas tvam vai bahu-murty-eka-murtikam – „Ó můj Pane, přestože se projevuješ v různých podobách, jsi jeden a nemáš sobĕ rovného. Čistí oddaní se proto soustředí výhradnĕ na Tebe a nikoho jiného neuctívají.“ (Bhag. 10.40.7) V Kurma Puranĕ se uvádí:

asthulas cananus caiva
sthulo 'nus caiva sarvatah
avarnah sarvatah proktah
syamo raktanta-locanah

„Pán je osobní, přestože je neosobní. I když je velký, je velikosti atomu, a třebaže je bezbarvý, má načernalou barvu pleti a načervenalé oči.“ Tyto údaje mohou z hmotného hlediska vypadat rozporuplnĕ. Porozumíme-li však, že Nejvyšší Osobnost Božství oplývá nepochopitelnými energiemi, můžeme uznat, že v Pánu mohou tyto skutečnosti vĕčnĕ existovat. V našem současném stavu nemůžeme duchovní činnosti a to, jak probíhají, pochopit, nicménĕ bychom tyto protichůdné popisy nemĕli zavrhovat, přestože jsou nepochopitelné.

I když se to může zdát nepochopitelné, pro Absolutního je dost dobře možné všechny protikladné prvky uvést v soulad. Srimad-Bhagavatam to potvrzuje v šestém zpĕvu (6.9.34–37):

„Ó můj Pane, všechny Tvoje transcendentální zábavy a požitky se zdají být nepochopitelné, protože nejsou omezené hmotnými myšlenkami působícími jako příčiny a následky. Můžeš dĕlat cokoliv, aniž bys musel tĕlesnĕ pracovat. Védy říkají, že Absolutní Pravda má různé energie, a proto nemusí nic dĕlat osobnĕ. Můj drahý Pane, jsi zcela prostý všech hmotných vlastností. Bez vnĕjší pomoci tvoříš, udržuješ a ničíš celý hmotný projev kvalit přírody, a přesto jsi při všech tĕchto činnostech nemĕnný. Na rozdíl od obyčejných démonů a polobohů, kteří trpí nebo si užívají následkem svých činností v hmotném svĕtĕ, Ty výsledky svých činností nepřijímáš. Neovlivnĕn výsledky činností, existuješ vĕčnĕ se svou úplnou vnitřní energií. To my nejsme schopni zcela pochopit.

Jelikož se v Tobĕ Tvých šest vznešených atributů nachází v neomezené míře, nikdo nedokáže spočítat Tvoje transcendentální vlastnosti. Filosofové a jiní myslitelé jsou uneseni protichůdnými projevy tohoto fyzického svĕta a formulováním logických argumentů a soudů. Protože jsou popleteni hrou se slovy a rozrušeni různými výroky písem, jejich teorie se Tebe, jenž vládneš všem a jehož sláva je nepochopitelná, nemohou ani dotknout.

Díky své nepochopitelné energii nejsi vůbec připoutaný ke svĕtským vlastnostem. Tvoje čisté transcendentální poznání, které překonává veškeré představy vzešlé z hmotného uvažování, Tĕ udržuje mimo dosah všech spekulativních postupů. Díky Tvé nepochopitelné energii si v Tobĕ nic neodporuje.

Lidé o Tobĕ mohou nĕkdy uvažovat jako o neosobním či osobním, ale Ty jsi jeden jediný. Zmateným lidem může provaz připadat jako různé druhy hadů. Pro podobnĕ zmatené jedince, kteří si Tebou nejsou jisti, vytváříš podle jejich různých druhů nejistot různé druhy filosofických metod.“

Vždy bychom mĕli mít na pamĕti rozdíly mezi duchovními a hmotnými činnostmi. Nejvyšší Pán může jako zcela duchovní bytost udĕlat cokoliv, aniž by závisel na nĕčí pomoci. Chceme-li v hmotném svĕtĕ vyrobit hlinĕný hrnec, potřebujeme k tomu materiál, nástroj a také hrnčíře. Takové představy bychom však nemĕli vztahovat na činnosti Nejvyššího Pána, protože On může v okamžiku udĕlat cokoliv, aniž by k tomu potřeboval vĕci, které jsou podle našeho chápání nezbytné. Zjeví-li se Pán jako inkarnace, aby splnil určité poslání, neznamená to, že bez své osobní přítomnosti toho není schopen dosáhnout. I když může pouhou vůlí dokázat cokoliv, ze své bezpříčinné milosti jedná tak, jako kdyby závisel na svých oddaných. Jako syn Yasodamaty se zjevuje proto, že tuto roli přijímá ze své bezpříčinné milosti, a ne proto, že by závisel na její péči. Když se zjevuje, aby ochránil své oddané, přirozenĕ podstupuje zkoušky a svízele v jejich zájmu.

V Bhagavad-gitĕ je řečeno, že Pán se staví stejnĕ ke každé živé bytosti a že nemá ani nepřátele, ani přátele, ale přesto chová zvláštní náklonnost k oddaným, kteří na Nĕho neustále s láskou myslí. Jak nezaujatost, tak zaujatost tedy patří mezi Pánovy transcendentální vlastnosti a vlivem Jeho nepochopitelné energie jsou správnĕ vyvážené. Pán je Parabrahman neboli zdroj neosobního Brahmanu, jenž je všudypřítomnou podobou nezaujatosti. Ve své osobní podobĕ však Pán jako vlastník všech transcendentálních atributů projevuje svoji zaujatost a staví se na stranu oddaných. Všechny tyto vlastnosti, jako je zaujatost a nestrannost, jsou v Bohu přítomny, jinak bychom se s nimi nemohli setkávat v tomto stvoření. Protože je Absolutní souhrnem veškerého bytí, je v Nĕm vše správnĕ vyvážené. V relativním svĕtĕ jsou tyto vlastnosti projevovány ve zvrácené podobĕ, a proto i nedvojnost vnímáme jako zvrácený odraz. Jelikož neexistuje logika, která by vysvĕtlila dĕní v duchovním svĕtĕ, je Pán nĕkdy popisován jako ten, který stojí mimo dosah naší zkušenosti. Stačí však uznat Pánovu nepochopitelnost, a budeme schopni v Nĕm vidĕt vše vyváženĕ. Neoddaným je řečeno, že Pán se pochopitelným způsobem nedá popsat, protože nemohou porozumĕt Jeho nepochopitelné energii. Autor Brahma-suter tuto skutečnost uznává a říká: srutes tu sabda-mulatvat – obyčejný človĕk nemůže znát Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, protože Jej lze poznat jedinĕ skrze důkazy Véd. Skanda Purana to potvrzuje takto: acintyah khalu ye bhava na tams tarkena yojayet – „O tom, co obyčejný človĕk není schopen pochopit, by se nemĕlo argumentovat.“ Úžasné vlastnosti často nacházíme i u hmotných vĕcí, jako jsou například drahokamy nebo léčivé byliny. Ty se často zdají být opravdu nepochopitelné. Nepřiznáme-li tedy Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, nepochopitelné energie, nemůžeme obhájit Jeho svrchovanost. To, že je Pánova sláva přijímána jako nĕco, čemu je tĕžké porozumĕt, je dáno právĕ tĕmito nepochopitelnými energiemi.

Nevĕdomost a slovní kejklířství, zcela bĕžné v lidské společnosti, nám v porozumĕní nepochopitelných energií Nejvyšší Osobnosti Božství nepomohou. Jsme-li vyznavači nevĕdomosti a slovního kejklířství, nemůžeme uznat Pánovu dokonalost v Jeho šesti vznešených atributech. Jedním z nich je například úplné poznání. Jak bychom v Nĕm tedy mohli nalézt nevĕdomost? Podle védských pokynů a zdravého rozumu si to, že Pán vesmírné stvoření udržuje, a zároveň je k tomuto udržování netečný, vůbec neodporuje, když vlastní nepochopitelné energie. Človĕku pohrouženému v myšlenkách na hady připadá provaz vždy jako had, a podobnĕ se človĕku zmatenému hmotnými vlastnostmi a postrádajícímu poznání o Absolutním jeví Nejvyšší Osobnost Božství podle různých pomatených závĕrů.

Nĕkdo by mohl namítnout, že pokud by byl Absolutní zároveň veškerým poznáním (Brahman) i Osobností Božství oplývající v plné míře šesti vznešenými atributy (Bhagavan), byl by ovlivnĕn dvojností. Aforismus svarupa-dvayam iksyate tento argument vyvrací prohlášením, že i když se Absolutní zjevuje různĕ, žádná dvojnost v Nĕm nemůže být, protože se jedná pouze o jednu osobu v různých projevech. Zdánlivý nesoulad Jeho nepochopitelnĕ protichůdných energií je odstranĕn, jakmile pochopíme, že své zábavy projevuje působením svých energií. Srimad-Bhagavatam (3.4.16) tyto Pánovy nepochopitelné energie popisuje:

karmany anihasya bhavo 'bhavasya te
durgasrayo 'thari-bhayat palayanam
kalatmano yat pramada-yutasrayah
svatman-rateh khidyati dhir vidam iha

„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nic dĕlat nemusí, ale přesto jedná; i když je nezrozený, rodí se; i když je samotný čas, kterého se všichni bojí, utíká z Mathury ze strachu před nepřítelem, aby se ukryl v pevnosti, a přestože je sobĕstačný, žení se s 16 000 ženami. Dokonce i tĕm nejinteligentnĕjším lidem tyto zábavy připadají jako matoucí protiklady.“ Kdyby tyto Pánovy zábavy nebyly skutečné, mudrci by si s nimi nelámali hlavu. Proto bychom je nikdy nemĕli považovat za vymyšlené. Kdykoliv po tom Pán touží, Jeho nepochopitelná energie (yogamaya) Mu slouží tak, že tyto zábavy vytváří a provádí.

Písma známá jako Pañcaratra-sastry jsou uznávaná védská písma, která přijímají všichni velcí acaryové. Nejedná se tedy o výtvory kvalit vášnĕ a nevĕdomosti. Učenci a brahmanové o nich proto vždy mluví jako o satvata- samhitach. Tato písma původnĕ vyslovil Nejvyšší Pán Narayana, Osobnost Božství. O tom se zvláštĕ pojednává v Moksa-dharmĕ (349.68), což je část Santi-parvy Mahabharaty. Rozšiřují je osvobození mudrci, jako je Narada a Vyasa, kteří netrpí čtyřmi nedostatky podmínĕných duší. Sri Narada Muni byl prvním, kdo Pañcaratra-sastru přednesl. Srimad-Bhagavatam je také považován za satvata-samhitu a Sri Caitanya Mahaprabhu přímo prohlásil: srimad-bhagavatam puranam amalam – „Srimad-Bhagavatam je neposkvrnĕná Purana.“ Svévolní redaktoři a učenci, kteří se snaží zkreslovat Pañcaratra-sastry, aby vyvrátili usmĕrnĕní, která tato písma udávají, jsou nejodpornĕjší z lidí. V moderní dobĕ dokonce tito zlomyslní učenci vytvořili zavádĕjící komentáře k Bhagavad-gitĕ, kterou vyslovil Krsna, aby dokázali, že žádný Krsna neexistuje. Jakým způsobem mayavadi zkreslují pañcaratrika-vidhi, si ukážeme nyní.

(1) V komentáři k Vedanta-sutře 2.2.42 Sripada Saṅkaracarya tvrdí, že Saṅkarsana je jiva neboli obyčejná živá bytost, přičemž v žádném védském písmu nenajdeme důkaz o tom, že by kdy oddaní Pána o Saṅkarsanovi nĕco takového řekli. Saṅkarsana je neklesající úplná část Nejvyšší Osobnosti Božství. Patří do kategorie Visnua a nachází se mimo stvořenou hmotnou přírodu. Je původním zdrojem všech živých bytostí. Upanisady prohlašují: nityo nityanam cetanas cetananam – „Mezi všemi živými bytostmi je On tou nejvyšší.“ Je proto vibhu-caitanya neboli nejvĕtší. Je přímou příčinou vesmírného projevu i nekonečnĕ malých živých bytostí. On je nekonečnĕ velká živá bytost, zatímco obyčejné živé bytosti jsou nekonečnĕ malé. Nikdy by proto nemĕl být považován za obyčejnou živou bytost, protože to je v rozporu se závĕry autorizovaných písem. Živé bytosti také náleží mimo meze zrození a smrti. To tvrdí Védy, a ti, kdo následují pokyny písem a kdo skutečnĕ přicházejí v učednické posloupnosti, to přijímají.

(2) Na Saṅkaracaryův komentář k Vedanta-sutře 2.2.43 je třeba odpovĕdĕt, že původní Visnu, ze kterého pocházejí všechny ostatní, různĕ se dĕlící třídy Visnuů, je Mula-saṅkarsana. Mula znamená „původní“. Saṅkarsana je sice také Visnu, ale je tím, ze kterého všichni ostatní Visnuové expandují. To je potvrzeno v Brahma-samhitĕ (5.46), kde stojí, že stejnĕ jako se plamen zažehnutý jiným plamenem chová jako ten původní, mají Visnuové, kteří emanují z Mula-saṅkarsana, stejnou moc jako původní Visnu. Tohoto Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Govindu, který se takto expanduje, bychom mĕli uctívat.

(3) Na Saṅkaracaryův komentář k aforismu čtyřicet čtyři můžeme odpovĕdĕt, že žádný čistý oddaný, který přísnĕ následuje zásady Pañcaratry, nikdy neuzná tvrzení, že každá expanze Visnua je jiná osobnost, protože tato představa je naprosto scestná. I Sripada Saṅkaracarya ve svém komentáři ke čtyřicátému druhému aforismu uznal, že Nejvyšší Osobnost Božství se může různĕ expandovat. Jeho komentáře k aforismům čtyřicet dva a čtyřicet čtyři si tedy odporují. Chybou mayavadských komentářů je to, že tvrdí na jednom místĕ jednu vĕc, a na druhém nĕco zcela opačného jen proto, aby vyvrátily závĕry bhagavatské školy. To znamená, že mayavadští komentátoři ani nedodržují pravidla diskuse. Je třeba si všimnout, že i když bhagavatská škola uznává čtveřici Narayanových podob, neznamená to, že uznává existenci mnoha Bohů. Oddaní velmi dobře vĕdí, že Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, je jedna jediná, a v žádném případĕ nejsou panteisty neboli uctívači mnoha Bohů, protože to je zcela v rozporu s védskými pokyny. Oddaní jednoznačnĕ pevnĕ vĕří, že Narayana je transcendentální a je nepochopitelným vlastníkem různých transcendentálních energií. Učencům proto doporučujeme, aby nahlédli do Laghu-bhagavatamrty Srily Rupy Gosvamiho, kde jsou tyto myšlenky jasnĕ vysvĕtleny. Sripada Saṅkaracarya se snažil dokázat, že se Vasudeva, Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha expandují postupem od příčiny k následku, a přirovnal je k hlínĕ a hlinĕným nádobám. To však pramení z naprosté nevĕdomosti, protože v Jejich expanzích nic takového jako příčina a následek nehraje roli (nanyad yat sad-asat-param). To samé potvrzuje i Kurma Purana: deha-dehi-vibhedo`yam nesvare vidyate kvacit – „U Nejvyšší Osobnosti Božství neexistuje rozdíl mezi tĕlem a duší.“ Příčina a následek jsou hmotné povahy. Můžeme například vidĕt, že příčinou synova tĕla je tĕlo otce, avšak duše není ani příčinou, ani následkem. Na duchovní úrovni se žádné rozdíly v příčinĕ a následku nevyskytují. Všechny podoby Nejvyšší Osobnosti Božství jsou duchovnĕ svrchované, a proto jsou rovnoprávnými vládci hmotné přírody. Spočívají ve čtvrtém rozmĕru, a jsou proto vládnoucími osobami na transcendentální úrovni. Protože Je hmotné zákony nemohou ovlivnit, není v Jejich expanzích ani stopy hmotného znečištĕní. Pravidla příčiny a následku se nikde jinde než v hmotném svĕtĕ nenacházejí. Pojetí příčiny a následku se tedy na úplné a transcendentální expanze Nejvyšší Osobnosti Božství nemůže vztahovat. To potvrzuje védská literatura:

om purnam adah purnam idam
purnat purnam udacyate
purnasya purnam adaya
purnam evavasisyate

„Pán, Osobnost Božství, je dokonalý a úplný, a protože je zcela dokonalý, jsou všechny Jeho emanace, jako například tento vnímatelný svĕt, dokonale vybaveny jako úplné celky. Cokoliv je vytvořeno úplným celkem, je samo o sobĕ úplné. Protože je úplným celkem, zachovává si úplnou rovnováhu, i když z Nĕj tolik úplných jednotek vychází.“ (Brhad-aranyaka Upanisad 5.1) Je zcela zřejmé, že neoddaní porušují pravidla oddané služby, protože chtĕjí celé vesmírné stvoření, které je vnĕjším rysem Visnua, postavit na stejnou úroveň s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, jenž je vládcem mayi, anebo se čtveřicí Jeho expanzí. Pokládat mayu za rovnocennou duchovní energii nebo Nejvyššímu Pánu je známkou ateismu. Toto vesmírné stvoření, které projevuje život v různých podobách od Brahmy až po mravence, je vnĕjším rysem Nejvyššího Pána, a jak je potvrzeno v Bhagavad-gitĕ, představuje pouze jednu čtvrtinu veškeré Pánovy energie (ekamsena sthito jagat). Vesmírným projevem energie klamu je hmotná příroda, v níž je vše vytvořeno z hmoty. Nemĕli bychom se proto snažit srovnávat expanze hmotné přírody s catur-vyuhou, čtveřicí expanzí Osobnosti Božství. Mayavadská škola se o to však naneštĕstí pošetile snaží.

(4) V odpovĕď na Saṅkaracaryův komentář k Vedanta-sutře 2.2.45 je v Laghu-bhagavatamrtĕ (Purva 5.208–214) popsána podstata transcendentálních vlastností a jejich duchovní povaha: „Nĕkteří říkají, že transcendence musí být prostá veškerých vlastností, protože vlastnosti se projevují pouze u hmoty. Podle nich jsou všechny vlastnosti jako pomíjivé přeludy. To však nelze přijmout. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je absolutní, a proto se Jeho vlastnosti od Nĕho neliší. Jeho podoba, jméno, vlastnosti a vše ostatní, co se k Nĕmu vztahuje, je stejnĕ duchovní jako On sám. Každá kvalitativní expanze absolutního Pána je s Ním totožná. Protože je Absolutní Pravda, Osobnost Božství, zdrojem veškeré blaženosti, jsou jím i všechny transcendentální vlastnosti, které z Pána expandují. To je potvrzeno v písmu známém jako Brahma-tarka, které říká, že Nejvyšší Pán Hari je omezen jen sám sebou, a proto se v případĕ Visnua a Jeho čistých oddaných jejich vlastnosti od nich samotných neliší. Ve Visnu Puranĕ je Pán Visnu uctíván následujícími slovy: ,Nechť je k nám Nejvyšší Pán milostivý. Jeho bytí není nikdy nakaženo hmotnými kvalitami.̀ V téže Visnu Puranĕ je také řečeno, že o všech vlastnostech připisovaných Nejvyššímu Pánu, jako je poznání, bohatství, krása, síla a vliv, je známo, že se od Nĕho neliší. To je rovnĕž potvrzeno v Padma Puranĕ, která vysvĕtluje, že pokud je nĕkdy Nejvyšší Pán popisován jako bez vlastností, znamená to, že nemá žádné hmotné vlastnosti. V prvním zpĕvu Srimad-Bhagavatamu (1.16.29) je řečeno: ,Ó Dharmo, ochránce náboženských pravidel, všechny vznešené vlastnosti se vĕčnĕ projevují v Krsnovĕ osobĕ a oddaní či transcendentalisté, kteří chtĕjí být zbožní, si přejí tyto transcendentální vlastnosti také mít.̀“ Mĕli bychom to tedy chápat tak, že Pán Sri Krsna, transcendentální podoba absolutní blaženosti, je zřídlem všech příjemných transcendentálních vlastností a nepochopitelných energií. V tomto ohledu můžeme odkázat na verše 21, 25, 27 a 28 z dvacáté šesté kapitoly třetího zpĕvu Srimad-Bhagavatamu.

Sripada Ramanujacarya ve svém komentáři k Vedanta-sutře, známém jako Sri-bhasya, také vyvrací Saṅkarovy argumenty: „Sripada Saṅkaracarya se snažil srovnávat Pañcaratry s filosofií ateistického Kapily, čímž chtĕl dokázat, že Pañcaratry odporují pokynům Véd. Pañcaratry říkají, že zosobnĕní jivy zvané Saṅkarsana pochází z Vasudevy, nejvyšší příčiny všech příčin, že Pradyumna neboli mysl pochází ze Saṅkarsana a že Aniruddha neboli ego pochází z Pradyumny. Nikdo však nemůže tvrdit, že se živá bytost (jiva) rodí nebo že je stvořena, protože to je s učením Véd v rozporu. V Katha Upanisadĕ (2.18) je řečeno, že živé bytosti neboli individuální duchovní duše se ani nerodí, ani neumírají. Veškerá védská literatura prohlašuje, že živé bytosti jsou vĕčné. Je-li tedy nĕkde uvedeno, že Saṅkarsana je jiva, znamená to, že je Božstvem vládnoucím živým bytostem. Podobnĕ je i Pradyumna Božstvem vládnoucím mysli a Aniruddha je Božstvem ovládajícím ego.

Je řečeno, že Pradyumna neboli mysl pochází ze Saṅkarsana. To by však bylo nepřijatelné, kdybychom Saṅkarsana považovali za živou bytost, protože živá bytost nemůže být příčinou mysli. Učení Véd říká, že vše, co existuje, včetnĕ života, mysli a smyslů, pochází z Nejvyšší Osobnosti Božství. Není tedy možné, aby mysl byla výtvorem živé bytosti, protože Védy říkají, že vše pochází z Absolutní Pravdy, Nejvyššího Pána.

Podle zjevených písem, jež obsahují skutečnosti, které nemůže nikdo popřít, se Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha vyznačují všemi mocnými rysy absolutní Osobnosti Božství. Tyto členy čtveřice expanzí tedy nelze považovat za obyčejné živé bytosti. Každý z nich je úplnou expanzí Absolutního Boha, a tak se od tohoto Nejvyššího Pána neliší v poznání, bohatství, energii, vlivu, moci a silách. Důkazy Pañcarater nelze přehlížet. Pouze ti, kdo neprošli řádným výcvikem a Pañcaratry poctivĕ neprostudovali, si myslí, že si Pañcaratry ohlednĕ zrození či počátku živé bytosti odporují se sruti. V tomto ohledu musíme uznat výrok Srimad-Bhagavatamu, který říká, že: ,Absolutní Pán, Osobnost Božství, známý jako Vasudeva, jenž chová velkou náklonnost ke svým odevzdaným oddaným, se expanduje na čtveřici podob, které jsou Mu podřízené a zároveň jsou s Ním ve všech ohledech totožné.̀ Pauskara-samhita říká: ,Písma, která brahmanům doporučují uctívat čtveřici expanzí Nejvyšší Osobnosti Božství, se nazývají agamy (autorizovaná védská literatura).̀ Ve veškeré vaisnavské literatuře se uvádí, že uctívání této čtveřice podob je stejnĕ dobré jako uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství Vasudevy, který může ve svých různých expanzích, dokonale oplývajících šesti vznešenými atributy, přijímat od svých oddaných to, co Mu jako výsledek vykonávání svých předepsaných povinností nabízejí. Uctívání expanzí určených pro zábavy, jako je Nrsimha, Rama, Sesa a Kurma, nás povýší k uctívání Saṅkarsanovy čtveřice. Z této úrovnĕ jsme pak povýšeni na úroveň, kdy můžeme uctívat Vasudevu, Nejvyšší Brahman. Pauskara- -samhita dále říká: ,Provádí-li človĕk úplné uctívání podle pravidel, může dosáhnout Nejvyšší Osobnosti Božství, Vasudevy.̀ Mĕli bychom tedy uznat, že Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha jsou stejnĕ dobří jako Pán Vasudeva, protože všichni mají nepochopitelné energie a jsou schopni přijmout transcendentální podoby jako Vasudeva. I když jsou Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha nezrození, mohou se zrakům čistých oddaných zjevovat v různých inkarnacích. To je závĕr veškeré védské literatury. To, že se Pán může díky své nepochopitelné moci zjevit před zraky svých oddaných, si s učením Pañcarater nijak neodporuje. A protože jsou Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha (v tomto pořadí) Božstvy vládnoucími všem živým bytostem, souhrnu mysli a souhrnu ega, není v žádném rozporu s písmy, když jsou označeni jako ,jivà, ,mysl̀ a ,egò. Tato Božstva jsou takto označována, stejnĕ jako se nĕkdy slova ,nebè a ,svĕtlò používají k označení Absolutního Brahmanu.

Zrození či vytvoření živé bytosti písma zcela popírají. V Parama- -samhitĕ je popsáno, že hmotná příroda, která je využívána pro zámĕry druhých, je ve skutečnosti nečinná a neustále podléhá promĕnám. Pole hmotné přírody je oblast činností tĕch, kteří usilují o plody své práce, a protože je navenek ve vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, je také vĕčné. Jiva neboli živá bytost je ve všech samhitách chápána jako vĕčná a Pañcaratry její zrození zcela popírají. Vše, co je vytvořeno, musí být zase zničeno. Kdybychom tedy uznali, že se živá bytost narodila, museli bychom také uznat, že zanikne. Protože však védská literatura říká, že živá bytost je vĕčná, nemĕli bychom si myslet, že byla v určitém okamžiku vytvořena. Na začátku Parama-samhity je jednoznačnĕ řečeno, že tvář hmotné přírody se neustále mĕní. Různé výrazy, jako je ,počátek̀, ,zničení̀ a podobnĕ, lze použít pouze ve vztahu k hmotné přírodĕ.

Po zvážení všech tĕchto bodů by nám mĕlo být jasné, že Saṅkaracaryův výrok, že Saṅkarsana se rodí jako jiva, je zcela v rozporu s výroky Véd. Jeho tvrzení jsou výše zmínĕnými argumenty zcela vyvrácena. V tomto ohledu je velice nápomocný komentář Sridhara Svamiho k verši 3.1.34 ze Srimad- -Bhagavatamu.“

Zájemci o podrobné vyvrácení Saṅkaracaryových argumentů, jimiž se snažil dokázat, že Saṅkarsana je obyčejná živá bytost, se mohou obrátit na Sruta-prakasiku, komentář Srimat Sudarsanacaryi ke Sri-bhasye.

Původní čtveřice podob – Krsna, Baladeva, Pradyumna a Aniruddha – se expanduje do další čtveřice, která se nachází na Vaikunthách duchovního nebe. Čtveřice podob v duchovním nebi je tedy druhým projevem původní čtveřice ve Dvarace. Jak již bylo vysvĕtleno dříve, Vasudeva, Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha jsou nemĕnné, transcendentální úplné expanze Nejvyššího Pána a s hmotnými kvalitami nemají žádnou spojitost. Saṅkarsana z druhé čtveřice je nejen zastoupením Balaramy, ale je také původní příčinou Příčinného oceánu, na kterém spí Karanodakasayi Visnu a vydechuje semena nesčetných vesmírů.

V duchovním nebi existuje duchovní tvořivá energie odbornĕ zvaná suddha-sattva, neboli čistá duchovní energie, udržující všechny Vaikunthy, oplývající úplným poznáním, bohatstvím, silou a tak dále. Ve veškerých činnostech suddha-sattvy se projevují energie Maha-saṅkarsana, který je konečným zdrojem všech individuálních živých bytostí trpících v hmotném svĕtĕ. V dobĕ zničení vesmírného projevu vstupují živé bytosti, které jsou svojí povahou nezničitelné, do tĕla Maha-saṅkarsana. Proto je nĕkdy nazýván souhrnnou jivou. Jako duchovní jiskry mají živé bytosti sklon upadnout ve styku s hmotnou energií do stavu nečinnosti, podobnĕ jako mají jiskry sklon vyhasnout, jakmile opustí oheň. Ve styku s Nejvyšší Bytostí však může duchovní povaha živé bytosti znovu vzplanout. Protože se může jiva neboli živá bytost objevit v oblasti jak hmotné, tak duchovní energie, nazývá se okrajová energie.

Saṅkarsana je zdrojem Karana Visnua, který je původní podobou, jež tvoří vesmíry, a tento Saṅkarsana není nikdo jiný než úplná expanze Sri Nityanandy Ramy.