V této souvislosti se můžeme zmínit o příhodĕ, která se odehrála mezi našimi dvĕma sannyasimi, když jsme kázali Hare Krsna maha- -mantru v Haidarábádu. Jeden z nich prohlašoval, že „Hare Rama“ se vztahuje na Sri Balaramu, a ten druhý s tím nesouhlasil a tvrdil, že „Hare Rama“ znamená Pán Rama. Nakonec se tento spor donesl až ke mnĕ, a já jsem odpovĕdĕl, že pokud nĕkdo říká, že „Rama“ v „Hare Rama“ je Pán Ramacandra, a nĕkdo jiný říká, že „Rama“ v „Hare Rama“ je Sri Balarama, mají oba pravdu, protože mezi Sri Balaramem a Pánem Ramou není rozdíl. Zde ve Sri Caitanya-caritamrtĕ se dozvídáme, že Krsnadasa Kaviraja Gosvami vyslovil stejný závĕr:

yei yei rupe jane, sei taha kahe
sakala sambhave krsne, kichu mithya nahe

Pokud nĕkdo volá na Pána Ramacandru Hare Rama, s pochopením, že to znamená „Ó Pane Ramacandro!“, je to naprosto v pořádku. Říci, že Hare Rama znamená „Ó Sri Balaramo!“, je také správné. Ti, kdo jsou si vĕdomi visnu-tattvy, se o takové drobnosti nepřou.

V Laghu-bhagavatamrtĕ Srila Rupa Gosvami vysvĕtlil, že Krsna je jak Ksirodakasayi Visnu, tak Narayana v duchovním svĕtĕ, a ještĕ se expanduje na čtveřici podob známých jako Vasudeva, Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha. Vyvrátil tak myšlenku, že Krsna je inkarnací Narayana. Nĕkteří oddaní si totiž myslí, že Narayana je původní Osobnost Božství a Krsna je inkarnace. Dokonce i Saṅkaracarya přijal ve svém komentáři k Bhagavad-gitĕ Narayana jako transcendentální Osobnost Božství, jež se zjevila jako Krsna, syn Devaki a Vasudevy. Tato skutečnost tedy může být tĕžko pochopitelná. Gaudiya vaisnava-sampradaya vedená Rupou Gosvamim ale prosadila princip Bhagavad-gity, že vše pochází z Krsny. Ten v Bhagavad-gitĕ říká: aham sarvasya prabhavah – „Jsem původní zdroj všeho.“ Slovo „všeho“ zahrnuje i Narayana. Ve své Laghu-bhagavatamrtĕ tedy Rupa Gosvami jednoznačnĕ prokázal, že původní Osobnost Božství je Krsna, nikoliv Narayana.

V tomto ohledu citoval verš ze Srimad-Bhagavatamu (3.2.15), který říká:

sva-santa-rupesv itaraih svarupair
abhyardyamanesv anukampitatma
paravareso mahad-amsa-yukto
hy ajo 'pi jato bhagavan yathagnih

„Jsou-li Pánovi čistí oddaní, jako je Vasudeva, příliš obtĕžováni nebezpečnými démony, jako je Kamsa, Pán Krsna se spojí se všemi svými expanzemi určenými k zábavám, jako je například Pán Vaikunthy, a zjeví se, přestože je nezrozený, stejnĕ jako se zjeví oheň třením dřívek arani.“ Dřevo arani se používá k zažehnutí obĕtního ohnĕ bez použití zápalek nebo jiného plamene. Podobnĕ jako se ze dřeva arani objeví oheň, objeví se i Nejvyšší Pán, nastanou-li třenice mezi oddanými a neoddanými. Když se Krsna zjeví, přichází v úplnosti; zahrnuje v sobĕ všechny své expanze, jako je Narayana, Vasudeva, Saṅkarsana, Pradyumna a Aniruddha. Krsna je vždy spojen se svými dalšími inkarnacemi, jako je Nrsimhadeva, Varaha, Vamana, Nara- -Narayana, Hayagriva a Ajita. Ve Vrindávanu Pán Krsna také nĕkdy projevuje činnosti tĕchto inkarnací.

V Brahmanda Puranĕ se říká: „Ten samý Pán, Osobnost Božství, jenž je na Vaikuntĕ známý jako čtyřruký Narayana, přítel všech živých bytostí, a v oceánu mléka jako Pán Svetadvipu a jenž je nejlepším ze všech purusů, se zjevil jako syn Nandy. V ohni se nachází mnoho různĕ velkých jisker; nĕkteré jsou velké, jiné malé. Malé jiskry jsou přirovnány k živým bytostem, a ty velké ke Krsnovým expanzím v podobĕ Visnuů. Všechny inkarnace vycházejí z Krsny a na konci svých zábav zase s Krsnou splynou.“

V různých Puranach je proto Krsna popisován nĕkdy jako Narayana a jindy jako Ksirodakasayi Visnu, Garbhodakasayi Visnu nebo Vaikunthanatha, Pán Vaikunthy. Jelikož je Krsna vždy úplný, je v Nĕm i Mula- saṅkarsana, a protože se všechny inkarnace projevují z Mula-saṅkarsana, znamená to, že pouhou svou svrchovanou vůlí může projevit různé inkarnace dokonce i v Krsnovĕ přítomosti. Velcí svĕtci proto Pána oslavují pod různými jmény. Je-li tedy ona původní osobnost, která je zdrojem všech inkarnací, nĕkdy sama popsána jako inkarnace, není to protiklad.