Pokud je v hmotném svĕtĕ od původního předmĕtu nĕjaká část oddĕlena, daného předmĕtu tím ubude. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ale činnostmi mayi není ani v nejmenším ovlivnĕn. Īsopanisad říká:

om purnam adah purnam idam
purnat purnam udacyate
purnasya purnam adaya
purnam evavasisyate

„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je dokonalý a úplný, a protože je plnĕ dokonalý, jsou všechny Jeho expanze, jako je například tento hmotný svĕt, dokonale vybaveny jako úplné celky. Cokoliv z tohoto úplného celku vychází, je také samo o sobĕ úplné. A protože On je úplný celek, zůstává v dokonalé rovnováze i přesto, že z Nĕho vychází tolik dalších úplných celků.“ (Sri Īsopanisad, vzývání)

Na úrovni Absolutního se jedna plus jedna rovná jedna a jedna minus jedna je také jedna. Části Nejvyššího Pána by tedy nemĕly být chápány v hmotném smyslu. V duchovním svĕtĕ nemá hmotná energie žádný vliv a hmotné posuzování částí tam nepatří. V patnácté kapitole Bhagavad-gity Pán říká, že živé bytosti jsou Jeho nedílné části. V duchovních i hmotných vesmírech je nespočet živých bytostí, ale Pán Krsna i přesto zůstává úplný sám v sobĕ. Myslet si, že Bůh ztratil svoji osobnost, protože se rozdĕlil na mnoho částí po celém vesmíru, je iluze. To je hmotný pohled. Takto lze uvažovat pouze pod vlivem hmotné energie, mayi. V duchovním svĕtĕ není hmotná energie přítomna.

V kategorii visnu-tattvy nedochází u žádné z následujících expanzí k úbytku síly, stejnĕ jako nedochází k úbytku svĕtla svíce, od které zapalujeme další svíce. Jedna svíce může zapálit tisíce dalších, a stále si zachová stejnou svítivost. I když se všechny visnu-tattvy, od Krsny a Pána Caitanyi po Ramu, Nrsimhu, Varahu a tak dále, zjevují v různých podobách a různých vĕcích, všechny se vyznačují stejnou nejvyšší silou.

Polobozi, jako je Pán Brahma a Pán Siva, přicházejí do styku s hmotnou energií, a jejich moc a síla jsou proto jiného stupnĕ. Všechny inkarnace Visnua však mají stejnou moc, neboť Jich se maya nemůže ani dotknout.