Podle rétorických pravidel vĕtné kompozice by mĕl být vysloven nejdříve podmĕt a potom jeho přísudek. Protože se védská literatura často zmiňuje o Brahmanu, Paramatmĕ a Bhagavanovi, jsou tyto tři pojmy dobře známy jako předmĕty transcendentálního chápání. Co však už není tak dobře známo, je fakt, že neosobní Brahman je záře transcendentálního tĕla Sri Caitanyi Mahaprabhua. Obecnĕ také není známo, že Nadduše neboli Paramatma je pouze částečným zastoupením Pána Caitanyi, který je totožný se samotným Bhagavanem. Je proto nutné, aby byla tvrzení, že Brahman je září Pána Caitanji, že Paramatma je Jeho částečným zastoupením a že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Sri Krsna je totožný s Pánem Caitanyou Mahaprabhuem, potvrzena důkazy z autoritativních védských písem.

Autor chce nejdříve prokázat, že podstatou Véd je visnu-tattva, Absolutní Pravda, Visnu, všudypřítomný Bůh. Tato visnu-tattva má různé kategorie, ze kterých je na nejvyšší úrovni Pán Krsna, svrchovaná visnu-tattva, jak je potvrzeno v Bhagavad-gitĕ a v celé védské literatuře. Ve Srimad- -Bhagavatamu je stejný Krsna, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, popsán jako Nanda-suta, syn krále Nandy. Krsnadasa Kaviraja Gosvami říká, že Nandasuta se zjevil znovu jako Pán Sri Krsna Caitanya Mahaprabhu, a tento výrok opírá o své pochopení závĕrů védské literatury, že Pán Krsna a Pán Caitanya Mahaprabhu se od sebe neliší. To také autor dokáže. Je-li tedy prokázáno, že Sri Krsna je původem všech pravd (tattev), jmenovitĕ Brahmanu, Paramatmy a Bhagavana, a že není rozdíl mezi Sri Krsnou a Pánem Sri Caitanyou Mahaprabhuem, nebude již tĕžké pochopit, že Sri Caitanya Mahaprabhu je tím samým zdrojem všech tattev. Stejná Absolutní Pravda se podle toho, jak se vyjevuje studentům s různými realizacemi, nazývá Brahman, Paramatma a Bhagavan.