Zvláštĕ v domĕ každého brahmany musí být salagrama-sila, kterou uctívá celá jeho rodina. Tento systém platí dodnes. Lidé, kteří jsou svojí kastou brahmanové, kteří se narodili v brahmanské rodinĕ, musí uctívat salagrama-silu. S postupující Kali-yugou však už naneštĕstí takzvaní brahmanové, pyšní na své zrození v brahmanských rodinách, salagrama-sily neuctívají. Odnepamĕti ovšem bylo zvykem, že ten, kdo se narodil v rodinĕ brahmanů, musel uctívat salagrama-silu za všech okolností. V naší společnosti pro vĕdomí Krsny nĕkteří členové dychtí uctívat salagrama-silu, ale my jsme toto uctívání zámĕrnĕ nezavedli, protože vĕtšina členů hnutí pro vĕdomí Krsny nepochází z rodin brahmanské kasty. Po nĕjakém čase, až uvidíme, že jsou opravdu upevnĕní v brahmanském chování, bude uctívání salagrama-sily zavedeno.

V současném vĕku není uctívání salagrama-sily tak důležité jako zpívání svatého jména Pána. To je pokyn sastry: harer nama harer nama harer namaiva kevalam / kalau nasty eva nasty eva nasty eva gatir anyatha. Podle názoru Jivy Gosvamiho dosáhne ten, kdo zpívá svaté jméno bez přestupků, naprosté dokonalosti. Uctívání Božstva v chrámu je však pro očistu mysli také nezbytné. Jakmile tedy nĕkdo rozvinul duchovní vĕdomí nebo je dokonale umístĕn na duchovní úrovni, může začít uctívat salagrama-silu.

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura vysvĕtluje přemístĕní Pána ze srdce Jagannatha Misry do srdce Sacimaty takto: „Závĕr zní, že Jagannatha Misra i Sacimata jsou nitya-siddhové, vĕčnĕ čistí společníci Pána. Jejich srdce nejsou nikdy znečištĕna, a proto na Nejvyšší Osobnost Božství nikdy nezapomínají. Obyčejný človĕk tohoto hmotného svĕta má znečištĕné srdce, a musí ho proto nejprve očistit, než se dostane na transcendentální úroveň. Jagannatha Misra a Sacimata však nebyli obyčejný muž a obyčejná žena se znečištĕným srdcem. Je-li srdce čisté, říká se, že zaujímá úroveň Vasudevy. Vasudeva může počít Vasudevu neboli Krsnu, který je transcendentální.“

Sacidevi neotĕhotnĕla jako obyčejná žena prostřednictvím smyslů. Nikdo by si nemĕl myslet že Sacimatino tĕhotenství bylo stejné jako u obyčejné ženy, protože to by byl přestupek. Tĕhotenství Sacimaty může porozumĕt ten, kdo opravdu rozvinul duchovní vĕdomí a plnĕ se vĕnuje oddané službĕ Pánu.

Ve Srimad-Bhagavatamu (10.2.16) je řečeno:

bhagavan api visvatma
bhaktanam abhayaṅ-karah
avivesamsa-bhagena
mana anakadundubheh

To je výrok o zrození Pána Krsny. Pánova inkarnace vstoupila do Vasudevovy mysli a potom byla přemístĕna do mysli Devaki. Srila Sridhara Svami v této souvislosti vysvĕtluje: ̀mana avivesa' manasy avirbabhuva; jivanam iva na dhatu-sambandha ity arthah. V tomto případĕ nebylo třeba vypustit semeno jako v případĕ obyčejného človĕka. Srila Rupa Gosvami v tomto ohledu také vysvĕtluje, že se Pán Krsna nejprve zjevil v mysli Ānakadundubhiho, Vasudevy, a potom byl přemístĕn do mysli Devaki-devi. Tak v mysli Devaki-devi neustále narůstala transcendentální radost, podobnĕ jako každou noc dorůstá mĕsíc, dokud není v úplňku. V okamžiku zjevení vyšel Pán Krsna z mysli Devaki a objevil se vedle jejího lůžka v Kamsovĕ vĕzení. Pod vlivem yogamayi si Devaki tehdy myslela, že se jí právĕ narodilo dítĕ. Podobnĕ zmatení byli i polobozi z nebeských planet; proto je řečeno: muhyanti yat surayah (Bhag. 1.1.1). Přišli se modlit k Devaki, protože si mysleli, že Nejvyšší Pán je v jejím lůnĕ. Polobozi přišli do Mathury ze svého nebeského království, což naznačuje, že Mathura je důležitĕjší než nebeské království ve vyšším planetárním systému.

Pán Krsna jako vĕčný syn Yasodamayi přebývá neustále ve Vrindávanu. Zábavy Pána Krsny probíhají stále jak v duchovním, tak v hmotném svĕtĕ. V tĕchto zábavách se Pán vždy považuje za vĕčného syna matky Yasody a otce Nandy Maharaje. Ve čtyřicátém třetím verši šesté kapitoly desátého zpĕvu Srimad-Bhagavatamu se říká: „Když se vznešený a velkodušný Nanda Maharaja vrátil z cest, posadil si svého syna Krsnu na klín a při čichání k Jeho hlavĕ zažíval transcendentální blaženost.“ Ve dvacátém prvním verši deváté kapitoly desátého zpĕvu se říká: „Tento Pán, Osobnost Božství, který se zjevil jako syn pasačky, je snadno přístupný a pochopitelný pro oddané, kdežto ti, kdo podléhají tĕlesnému pojetí života, Ho nemohou poznat, ani když jsou velice pokročilí v askezi nebo velcí filosofové.“

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura dále cituje Sripadu Baladevu Vidyabhusanu, který s odkazem na modlitby polobohů k Pánu Sri Krsnovi v lůnĕ Devaki shrnuje Krsnovo zrození takto: „Stejnĕ jako se vycházející mĕsíc projeví svĕtlem na východĕ, tak Devaki, která byla vždy na transcendentální úrovni, protože ji Vasudeva, syn Suraseny, zasvĕtil do Krsna mantry, neustále chovala Krsnu ve svém srdci.“ Z tohoto výroku ze Srimad- -Bhagavatamu (10.2.18) vyplývá, že Nejvyšší Pán, který byl přemístĕn ze srdce Ānakadundubhiho neboli Vasudevy, se projevil v srdci Devaki. Podle Srily Baladevy Vidyabhusany znamená „srdce Devaki“ její lůno, protože ve Srimad-Bhagavatamu 10.2.41 polobozi říkají: distyamba te kuksi-gatah parah puman – „Matko Devaki, Pán je již ve tvém lůnĕ.“ To, že byl Pán přemístĕn ze srdce Vasudevy do srdce Devaki, tedy znamená, že byl přemístĕn do lůna Devaki.

Také slova visese sevana kare govinda-carana, „obzvláštĕ začali uctívat lotosové nohy Govindy,“ uvedená v Caitanya-caritamrtĕ ve vztahu ke zjevení Pána Caitanyi Mahaprabhua, naznačují, že stejnĕ jako se Krsna zjevil v srdci Devaki skrze srdce Vasudevy, zjevil se i Pán Caitanya v srdci Sacidevi skrze srdce Jagannatha Misry. To je tajemství zjevení Pána Caitanyi Mahaprabhua. Nemĕli bychom proto považovat zrození Pána Caitanyi za zrození obyčejného človĕka nebo živé bytosti. Toto téma je ponĕkud náročné na pochopení, ale pro oddané Pána nebude vůbec tĕžké výroky Krsnadase Kaviraje Gosvamiho pochopit.