Srila Bhaktivinoda Thakura v této souvislosti ve své Amrta- -pravaha-bhasyi krátce poznamenává: „Sri Advaita Ācarya je jedním z důležitých kmenů stromu přání oddané služby, bhakti-kalpataru. Pán Sri Caitanya Mahaprabhu jako zahradník zaléval kořen tohoto stromu bhakti, a tak vyživoval všechny jeho kmeny i vĕtve. Pod vlivem mayi, nejnešťastnĕjšího stavu živé bytosti, však nĕkteré vĕtve neuznaly zahradníka, který je zaléval, a za příčinu tohoto velkého bhakti-kalpataru považovaly pouze kmen. Jinak řečeno, vĕtve neboli potomkové Advaity Ācaryi, kteří považovali za původní příčinu rostliny oddanosti Advaitu Ācaryu, a kteří takto ignorovali a porušili pokyny Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua, se připravili o vodu, a tak vyschli a odumřeli. To dále znamená, že nejen svedení potomkové Advaity Ācaryi, ale každý, kdo není spojen s Caitanyou Mahaprabhuem, je jako odumřelá vĕtev, i kdyby sám o sobĕ byl velký sannyasi, vzdĕlaný učenec nebo asketa.“

Tento rozbor, kterým Sri Bhaktivinoda Thakura podporuje výroky Sri Krsnadase Kaviraje Gosvamiho, objasňuje postavení současného takzvaného hinduismu, v nĕmž má hlavní slovo mayavadská filosofie, a který se tak stal slátaninou různých výmyslů. Mayavadi mají z hnutí Hare Krsna velký strach a obviňují ho, že ničí hinduistické náboženství, protože přijímá lidi ze všech částí svĕta a všech náboženských skupin a vĕdecky je zamĕstnává v daiva-varnasrama-dharmĕ. Jak jsme již nĕkolikrát vysvĕtlili, slovo „hindu“ se však ve Védách nenachází. Toto slovo pochází pravdĕpodobnĕ z Afghánistánu, převážnĕ muslimské zemĕ, a původnĕ označovalo jeden afghánský průsmyk v Hindúkuši, který je dodnes jedním úsekem obchodní stezky mezi Indií a různými muslimskými zemĕmi.

Pravý védský náboženský systém se nazývá varnasrama-dharma, což je potvrzeno ve Visnu Puranĕ:

varnasramacara-vata
purusena parah puman
visnur aradhyate pantha
nanyat tat-tosa-karanam

(Visnu Purana 3.8.9)

Védská literatura doporučuje lidem následovat zásady varnasrama-dharmy. Přijetí varnasrama-dharmy činí lidský život úspĕšným, protože spojí človĕka s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, který je cílem lidského života. Hnutí pro vĕdomí Krsny je tedy určeno celému lidstvu. I když se společnost dĕlí na různé skupiny, všechny lidské bytosti patří ke stejnému druhu, a všechny proto mají možnost porozumĕt svému přirozenému postavení ve vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, Visnuem. Sri Caitanya Mahaprabhu to potvrzuje: jivera`svarupa' haya —— krsnera nitya-dasa – „Každá živá bytost je vĕčná část a vĕčný služebník Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Každá živá bytost, která dospĕla do lidské podoby, může porozumĕt důležitosti svého postavení, a tak má možnost se stát oddaným Pána Krsny. Považujeme tedy za samozřejmé, že by v nauce o vĕdomí Krsny mĕlo být vzdĕláváno celé lidstvo. A opravdu zjišťujeme, že lidé v každé části svĕta, v každé zemi, kde kážeme saṅkirtanové hnutí, přijímají Hare Krsna maha-mantru snadno a bez okolků. Očividným výsledkem tohoto zpívání je, že všichni členové hnutí Hare Krsna se bez ohledu na svoji minulost vzdávají čtyř zásad hříšného života a dostávají se na vznešenou úroveň oddanosti.

Navzdory tomu, že takzvaní následovníci hinduistického náboženství vystupují jako velcí učenci, asketové, hospodáři a svami, jsou to všechno neužitečné, uschlé vĕtve védského náboženství. Jsou neschopní a nedokáží udĕlat nic pro rozšíření védské kultury ve prospĕch společnosti. Podstatou védské kultury je poselství Sri Caitanyi Mahaprabhua. Pán Caitanya řekl:

yare dekha, tare kaha`krsna' upadesa
amara ajñaya guru haña tara' ei desa

(Cc. Madhya 7.128)

Každého, koho potkáme, bychom mĕli jednoduše poučit o zásadách krsna- -katha, jak jsou vyjádřeny v Bhagavad-gitĕ takové, jaká je a ve Srimad-Bhagavatamu. Ten, kdo nemá zájem o krsna-katha neboli učení Pána Sri Caitanyi Mahaprabhua, je jako suché, neužitečné dřevo bez živé síly. Vĕtev ISKCON se nepochybnĕ stává úspĕšnou, protože ji zalévá přímo Sri Caitanya Mahaprabhu, kdežto oddĕlené vĕtve takzvaného hinduistického náboženství, které závidĕjí ISKCONu, usychají a odumírají.