Ve 29. verši třetí kapitoly šestého zpĕvu Srimad-Bhagavatamu vysvĕtluje Yamaraja, bůh smrti, svým pomocníkům, jaký druh lidí mu mají přivést. Říká: „Človĕka, jehož jazyk nikdy nepopisuje vlastnosti a svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, kterému se srdce nikdy nerozbuší, když si vzpomene na Krsnu a Jeho lotosové nohy, a který se nikdy nepokloní Nejvyššímu Pánu, musíte přivést ke mnĕ, abych ho potrestal.“ Jinými slovy, neoddaní jsou přivádĕni před Yamaraje, aby je potrestal, a tak jim hmotná příroda udílí různé druhy tĕl. Po smrti, což je dehantara, výmĕna tĕla, jsou neoddaní přivedeni před Yamaraje k soudu. Podle Yamarajova rozsudku jim příroda udĕlí tĕla odpovídající jejich minulým činnostem. To je proces dehantara neboli stĕhování vlastního já z jednoho tĕla do druhého. Oddaní jsou si vĕdomi Krsny, a proto nejsou Yamarajovu soudu vystaveni. Mají volnou cestu, jak je vysvĕtleno v Bhagavad-gitĕ. Po opuštĕní tĕla (tyaktva deham) oddaný nemusí už nikdy přijmout další hmotné tĕlo, protože jde v duchovním tĕle zpátky domů, zpátky k Bohu. Yamarajovy tresty jsou určeny tĕm, kdo si nejsou vĕdomi Krsny.