Lidé obvykle potřebují nějakého vůdce, který by je učil vlastním chováním. Vůdce nemůže učit lidi, aby přestali kouřit, jestliže je sám kuřák. Pán Caitanya prohlásil, že než začne učitel vyučovat, má se sám chovat, jak je požadováno. Ten, kdo vyučuje tímto způsobem, je acarya neboli ideální učitel. Učitel se tedy musí řídit zásadami sastry (písma), aby učil obyčejné lidi. Nemůže si vymýšlet pravidla, která odporují zásadám zjevených písem. Manu-samhita a podobné zjevené spisy jsou považovány za standardní knihy, kterými by se měla lidská společnost řídit. Učení vůdce se tedy má zakládat na zásadách těchto autoritativních saster. Ten, kdo se chce zdokonalit, musí dodržovat standardní pravidla po vzoru velkých učitelů. Také Srimad-Bhagavatam dokládá, že je třeba kráčet ve stopách velkých oddaných — tak je možné dosahovat pokroku na cestě duchovní realizace. Král či hlava státu, otec a učitel jsou považováni za přirozené vůdce nevinných lidí. Všichni tito vůdci mají velkou zodpovědnost vůči těm, kteří na nich závisí, a proto musí být dobře obeznámeni se standardními knihami obsahujícími morální a duchovní zákony.