Být bez tužeb znamená netoužit po ničem, co má za cíl uspokojení smyslů. Jinými slovy, toužíme-li po vědomí Krsny, jsme ve skutečnosti prosti tužeb. Chápat své skutečné postavení věčného Krsnova služebníka a neprohlašovat mylně hmotné tělo za sebe samotného ani si nepřivlastňovat neprávem nic na světě je dokonalá úroveň vědomí Krsny. Ten, kdo se na ní nachází, ví, že vlastníkem všeho je Krsna, a proto se vše musí používat k Jeho uspokojení. Arjuna nechtěl bojovat, aby uspokojil vlastní smysly, ale když dospěl k úplnému vědomí Krsny, bojoval proto, že to po něm žádal Krsna. Pro sebe bojovat nechtěl, ale pro Krsnu tentýž Arjuna bojoval, jak nejlépe uměl. Skutečně nemít touhy znamená toužit po uspokojení Krsny; ne se nepřirozeně snažit všechny touhy zapudit. Živá bytost nemůže být bez tužeb, bez citu, ale musí změnit jejich povahu. Ten, kdo nemá hmotné touhy, dobře ví, že vše patří Krsnovi (isavasyam idam sarvam), a proto netvrdí, že něco vlastní. Takové transcendentální poznání se zakládá na seberealizaci — na jistotě, že každá živá bytost je věčnou nedílnou duchovní částí Krsny a její věčné postavení tedy nikdy není na úrovni Krsnova postavení nebo výše. Toto porozumění vědomí Krsny je základním principem skutečného klidu.