Obrovský oceán je vždy plný vody, ale přesto jí do něj přitéká neustále víc a víc, zvláště v období dešťů. Oceán se však nezmění, je klidný — nerozbouří ho to a nepřekročí kvůli tomu hranice svých břehů. To platí také o tom, kdo neochvějně setrvává na úrovni vědomí Krsny. Dokud máme hmotné tělo, jeho požadování smyslového požitku bude pokračovat. Oddaného však takové touhy nerozrušují, protože je v nitru naplněn. Ten, kdo má vědomí Krsny, nic nepostrádá, neboť Pán se stará o všechny jeho hmotné potřeby. Proto je jako oceán — vždy naplněn ve svém nitru. Touhy k němu mohou přicházet jako vody řek, jež se vlévají do oceánu, ale on i nadále neochvějně pokračuje ve svých činnostech a touhami po smyslovém požitku není ani v nejmenším rozrušen. Podle toho se pozná, kdo si je vědom Krsny — je to ten, kdo ztratil veškerý zájem o hmotné uspokojování smyslů, přestože u něho takové touhy ještě mohou přetrvávat. Jelikož je vždy spokojený v transcendentální láskyplné službě Pánu, dokáže zůstat stálý jako oceán, a proto se těší dokonalému klidu. Jiní, kteří chtějí ukojit touhy — po hmotném úspěchu nebo dokonce i po osvobození — ovšem klidu nikdy nedosáhnou. Ti, kdo pracují s touhou po plodech své práce, osoby usilující o vysvobození i yogini, kteří se snaží získat mystické síly, jsou kvůli nesplněným touhám nešťastní. Avšak ten, kdo jedná s vědomím Krsny, je šťastný, když slouží Pánu, a žádné nesplněné touhy nemá. Ve skutečnosti netouží ani po vysvobození z takzvaných pout hmoty. Oddaní Krsny nemají žádné hmotné touhy, a proto žijí v dokonalém klidu.