Pán ihned přijal postavení učitele a svého žáka pokáral, když ho nepřímo nazval hlupákem. Řekl mu: “Mluvíš jako učenec, a přitom nevíš, že ten, kdo je učený — kdo ví, co je tělo a co duše — neběduje nad žádným stavem těla, ať živým či mrtvým.” V pozdějších kapitolách bude objasněno, že poznání znamená znát hmotu, duši a toho, kdo obojímu vládne. Arjuna argumentoval tím, že náboženským zásadám je třeba přikládat větší důležitost než politice nebo společenským pravidlům, ale nevěděl, že poznání hmoty, duše a Nejvyššího je ještě důležitější než náboženské zásady. A jelikož toto poznání postrádal, neměl se vydávat za nadmíru učeného. Takový nebyl, a proto bědoval pro něco, co nebylo hodno zármutku. Tělo se rodí a dříve či později je předurčeno k zániku; z toho důvodu není tak důležité jako duše. Ten, kdo to ví, je skutečně učený. Nemá důvod bědovat, ať už se hmotné tělo nachází v jakémkoliv stavu.