Ve Vedách — v Katha Upanisadě a také ve Svetasvatara Upanisadě — je řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství zaopatřuje nespočetné množství živých bytostí podle jejich různého postavení, jež odpovídá jejich různým činům a reakcím za ně. Tentýž Nejvyšší Pán je svými úplnými částmi přítomný rovněž v srdcích všech živých bytostí. Jedině světci, kteří vidí stejnou Nejvyšší Osobnost Božství uvnitř i vně, mohou skutečně dosáhnout dokonalého, věčného klidu a míru.

nityo nityanam cetanas cetananam
eko bahunam yo vidadhati kaman
tam atma-stham ye 'nupasyanti dhiras
tesam santih sasvati netaresam

(Katha Upanisad 2.2.13)

Tatáž védská pravda, kterou Krsna předal Arjunovi, je věnována všem osobám na světě, jež se vydávají za velmi učené, ale ve skutečnosti mají jen ubohé poznání. Pán jasně říká, že On sám, Arjuna a všichni králové shromáždění na bojišti jsou věčně individuálními bytostmi a že On individuální živé bytosti věčně zaopatřuje, jak v jejich podmíněném, tak i osvobozeném stavu. Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, je nejvyšší individuální věčná osoba a Jeho věčný společník Arjuna i všichni shromáždění králové jsou individuální věčné osoby. Není to tak, že by v minulosti jako individuální osoby neexistovali nebo že věčnými osobami nezůstanou. Jejich individualita existovala v minulosti a bude bez přerušení zachována i v budoucnosti. Nikdo tedy nemá důvod bědovat.

Pán Krsna jakožto nejvyšší autorita zde nepodpořil mayavadskou teorii, podle které individuální duše, nyní oddělená pokryvem zvaným maya (iluze), po osvobození splyne s neosobním Brahmanem a ztratí svou individuální existenci. Nepodpořil ani teorii, že individualita je pouze naše představa v podmíněném stavu. Krsna jasně říká, že individualita Jeho i ostatních — jak dokládají Upanisady — bude zachována věčně. Toto tvrzení je autoritativní, protože Krsna nemůže podléhat iluzi. Kdyby individualita nebyla skutečností, Krsna by ji tolik nezdůrazňoval — i co se týče budoucnosti. Mayavadi může namítnout, že individualita, o které zde Krsna hovoří, není duchovní, ale hmotná. I kdybychom však přijali argument, že individualita je hmotná — jak bychom potom poznali Krsnovu individualitu? Krsna dokládá svou individualitu v minulosti a potvrzuje, že bude zachována i v budoucnosti. Mnoha způsoby dokazuje, že je individuální bytostí, a je řečeno také to, že neosobní Brahman na Něm závisí. Krsna si duchovní individualitu zachovává neustále; kdybychom Ho měli pokládat za obyčejnou podmíněnou duši s individuálním vědomím, neměla by Jeho Bhagavad-gita hodnotu autoritativního písma. Obyčejný člověk se čtyřmi lidskými nedostatky nedokáže učit něco, co by bylo hodno poslechu. Gita stojí nad takovou literaturou — žádná světská kniha se jí nevyrovná. Jakmile Krsnu považujeme za obyčejného člověka, Bhagavad-gita ztrácí veškerou důležitost. Mayavadi namítne, že použití množného čísla v tomto verši je jen věcí konvence a vztahuje se na těla. Krsna však již v předchozím verši takové tělesné pojetí zavrhl. Jak by nyní — poté, co zavrhl tělesné pojetí živých bytostí — mohl zase mluvit o konvencích, které se týkají těla? Individualita tedy stojí na duchovních základech, což potvrzují velcí acaryové, jako je Sri Ramanuja a další. Na mnoha místech Gity je jasně řečeno, že této duchovní individualitě rozumějí ti, kdo jsou oddaní Pánu. Osoby, které Krsnovi jakožto Nejvyšší Osobnosti Božství závidí, nemají k tomuto velkému literárnímu dílu pravý přístup. Způsob, jakým neoddaní přistupují k učení Gity, připomíná chování včely, která olizuje sklenici s medem. Med nelze ochutnat, dokud sklenici neotevřeme. Také tajemství Bhagavad-gity mohou porozumět jedině oddaní; nemůže ho vychutnávat nikdo jiný. To je uvedeno ve čtvrté kapitole této knihy. Gity se nemohou dotknout rovněž osoby, které nenávidí samotnou Pánovu existenci. Mayavadský výklad Gity je proto nanejvýš scestným podáním celé pravdy. Pán Caitanya nám zakázal číst mayavadské komentáře a varuje nás, že ten, kdo se uchýlí k takovému mayavadskému pochopení, ztrácí veškerou schopnost porozumět skutečnému tajemství Gity. Pokud by se individualita vztahovala výhradně na empirický, nám známý vesmír, nebylo by Pánova učení zapotřebí. Existence individuální duše a Pána jakožto různých osob je věčnou pravdou. To dokládají Vedy výše uvedeným způsobem.