Arjuna byl válečník a narodil se s kšatrijskou povahou. Jeho přirozenou povinností tedy bylo bojovat. Vlivem falešného ega se však obával, že zabitím svého učitele, děda a přátel by si přivodil reakce za hříšné jednání. Považoval se za pána svých činů, jako kdyby sám rozhodoval o jejich dobrých a špatných výsledcích. Zapomněl, že je u něho Nejvyšší Osobnost Božství a nabádá ho, aby bojoval. Tak vypadá zapomnětlivost podmíněné duše. O tom, co je dobré a co špatné, rozhoduje Nejvyšší Osobnost a živá bytost má jen jednat s vědomím Krsny, aby dosáhla dokonalosti života. Nikdo nemůže znát svůj osud tak, jak ho zná Nejvyšší Pán; proto je nejlépe přijmout Pánův pokyn a pak jednat. Je nutné neopomíjet nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství či duchovního učitele, který je zástupcem Boha. Všichni by měli bez váhání jednat, aby splnili Pánův příkaz — tak budou za všech okolností v bezpečí.