V patnácté kapitole je uvedeno, že všechny živé bytosti jsou dílčí části Nejvyššího Pána, které k Němu patří. Pán je tedy původem jich všech. Vedanta-sutra to dokládá slovy janmady asya yatah. To znamená, že Nejvyšší Pán je počátkem života každé živé bytosti. A jak je uvedeno v sedmé kapitole Bhagavad-gity, prostřednictvím svých dvou energií, vnější a vnitřní — prostupuje vším. Proto má být uctíván se svými energiemi. Vaisnavové obvykle uctívají Nejvyššího Pána s Jeho vnitřní energií. Jeho vnější energie je převráceným odrazem vnitřní energie a pouhým pozadím, ale Nejvyšší Pán je expandováním své úplné části v podobě Paramatmy přítomen všude. Je Nadduší všech polobohů, lidí i zvířat. Musíme tedy vědět, že jakožto nedílné části Nejvyššího Pána máme povinnost Nejvyššímu sloužit. Všichni by Mu měli s úplným vědomím Krsny prokazovat oddanou službu. To doporučuje tento verš.

Každý jednotlivec by měl uvažovat tak, že jeho příslušným zaměstnáním ho pověřuje Hrsikesa, Pán smyslů. A výsledkem jeho práce má být Sri Krsna, Nejvyšší Osobnost Božství, uctíván. Ten, kdo stále uvažuje tímto způsobem, na úrovni úplného vědomí Krsny, si bude milostí Pána plně vědom všeho. To je dokonalost života — v sedmém verši dvanácté kapitoly Bhagavad-gity Nejvyšší Pán říká (tesam aham samuddharta), že se osobně stará, aby takového oddaného vysvobodil. Když někdo slouží Nejvyššímu Pánu, ať už je jeho zaměstnání jakékoliv, dosáhne nejvyšší dokonalosti.