To, jakou má kdo povinnost týkající se zaměstnání, je stanoveno v Bhagavad-gitě. V předchozích verších již bylo uvedeno, že povinnosti brahmanů, ksatriyů, vaisyů a sudrů odpovídají příslušným kvalitám hmotné přírody, kterými jsou ovlivněni. Nikdo by neměl napodobovat plnění povinnosti někoho jiného. Člověk, který povahou tíhne k práci sudrů, se nemá nepřirozeně vydávat za brahmanu, třebaže se mohl narodit do bráhmanské rodiny. Takto by se mělo jednat v souladu se svou povahou — žádná práce není špatná, je-li konána jako služba Nejvyššímu Pánu. Povinnosti brahmany patří ke kvalitě dobra, ale ten, kdo svou povahou není na úrovni této kvality, by neměl napodobovat jejich plnění. Ksatriya, vládce, má mnoho velmi nepříjemných povinností — musí používat násilí k zabíjení nepřátel a někdy musí z diplomatických důvodů lhát. Tyto věci provázejí politiku, ale to neznamená, že by se ksatriya měl zříci své povinnosti a snažit se konat povinnosti brahmany.

Každý má jednat tak, aby uspokojil Nejvyššího Pána. Například Arjuna byl ksatriya — nyní se však zdráhal bojovat se svými protivníky. Je-li ovšem boj veden v zájmu Krsny, Nejvyšší Osobnosti Božství, není třeba se bát, že povede k úpadku. Rovněž při obchodování musí někdy obchodník lhát, aby vydělal. Bez lhaní by neměl žádný zisk. Obchodníci občas říkají: “Milý zákazníku, kvůli vám se vzdávám veškerého zisku.” Každému by však mělo být jasné, že bez zisku by obchodník nemohl existovat. Pokud tedy říká, že z toho nemá žádný zisk, je zřejmé, že lže. Obchodník však nemá uvažovat tak, že zaměstnání, ve kterém je nucen lhát, by se měl raději zříci a zaměstnat se jako brahmana. To není doporučeno. Pokud někdo svou prací a jejími výsledky slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, nezáleží na tom, zda je ksatriya, vaisya nebo sudra. Dokonce i brahmanové, kteří konají různé oběti, musí někdy zabíjet zvířata, protože ty je třeba v některých obřadech obětovat. A když ksatriya při konání svých povinností zabíjí nepřátele, také nejedná chybně či hříšně. Tyto věci již byly jasně a podrobně vysvětleny ve třetí kapitole — každý člověk má pracovat pro Yajñu neboli Visnua, Nejvyšší Osobnost Božství. Vše, co se dělá kvůli vlastnímu smyslovému požitku, vždy spoutává. Každý jednotlivec tedy má být zaměstnán podle příslušné kvality přírody, které nabyl, a má se rozhodnout jednat, jen aby sloužil svrchovanému zájmu Nejvyššího Pána.