Někdo se možná zeptá: “Když musí mít každá činnost nějakou reakci, jak je možné, že osoba vědomá si Krsny netrpí výsledky svého jednání ani si jich neužívá?” Pán to vysvětluje odkazem na filozofii Vedanty. Říká, že všechny činnosti mají pět příčin, a aby byl někdo ve svém jednání úspěšný, musí je vzít v úvahu. Saṅkhya znamená rozmluva o poznání a Vedanta je konečná rozmluva o poznání, a tak ji uznávají všichni přední acaryové. I Saṅkara uznává, že saṅkhya uvedená v tomto verši poukazuje na Vedantu. Proto je třeba se obracet o radu na takový autoritativní zdroj.

Konečné řízení náleží Nadduši, která — jak je řečeno v Bhagavad-gitě (sarvasya caham hrdi sannivistah) — každého zaměstnává určitými činnostmi tak, že mu připomíná jeho dřívější jednání. Činy na úrovni vědomí Krsny, které jsou vedeny Nadduší z nitra, nenesou žádné reakce ani v tomto životě, ani v životě po smrti.