11.41-42

सखेति मत्वा प्रसभं यदुक्तं
हे कृष्ण हे यादव हे सखेति ।
अजानता महिमानं तवेदं
मया प्रमादात्प्रणयेन वापि ॥४१॥
यच्चावहासार्थमसत्कृतोऽसि
विहारशय्यासनभोजनेषु ।
एकोऽथवाप्यच्युत तत्समक्षं
तत्क्षामये त्वामहमप्रमेयम् ॥४२॥

sakheti matvā prasabhaḿ yad uktaḿ
he kṛṣṇa he yādava he sakheti
ajānatā mahimānaḿ tavedaḿ
mayā pramādāt praṇayena vāpi
yac cāvahāsārtham asat-kṛto 'si
vihāra-śayyāsana-bhojaneṣu
eko 'tha vāpy acyuta tat-samakṣaḿ
tat kṣāmaye tvām aham aprameyam

sakhā — přítel; iti — takto; matvā — uvažující; prasabham — troufale; yat — cokoliv; uktam — řekl; he kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; he yādava — ó Yādavo; he sakhe — můj milý příteli; iti — takto; ajānatā — neznající; mahimānam — slávu; tava — Tvou; idam — to; mayā — mnou; pramādāt — z pošetilosti; praṇayena — z lásky; vā api — nebo; yat — cokoliv; ca — také; avahāsa-artham — kvůli žertu; asat-kṛtaḥ — vystaven neuctivému jednání; asi — byl jsi; vihāra — při odpočinku; śayyā — když jsme leželi; āsana — když jsme seděli; bhojaneṣu — či když jsme spolu jedli; ekaḥ — sami; atha vā — nebo; api — také; acyuta — ó neselhávající; tat-samakṣam — mezi přáteli; tat — všeho toho; kṣāmaye — žádám o prominutí; tvām — Tebe; aham — já; aprameyam — nezměrného.

Text

Považoval jsem Tě za svého přítele a neznal Tvou slávu, a tak jsem Tě ukvapeně oslovoval “Ó Krsno”, “Yadavo”, “můj příteli”. Prosím Tě, promiň mi vše, čeho jsem se z pošetilosti nebo lásky mohl dopustit. Mnohokrát jsem se k Tobě choval neuctivě a tropil si z Tebe žerty, když jsme spolu odpočívali, leželi na stejné posteli, seděli či jedli; někdy sami a jindy před mnoha přáteli. Ó neselhávající, odpusť mi prosím všechny mé přestupky.

Purport

Přestože se Krsna před Arjunou zjevil ve své vesmírné podobě, Arjuna si pamatuje na svůj přátelský vztah s Ním, a proto Ho prosí o prominutí za mnohá nenucená gesta plynoucí z přátelství. Přiznává, že předtím nevěděl, že by Krsna mohl přijmout takovou vesmírnou podobu, i když mu ji Krsna jako jeho blízký přítel již popsal. Netušil, kolikrát se ke Krsnovi mohl chovat neuctivě, když Ho oslovoval “můj příteli”, “Ó Krsno”, “Yadavo” a podobně, aniž by si uvědomil Jeho vznešenost. Krsna je však tak vlídný a milostivý, že i navzdory své vznešenosti se s Arjunou přátelsky bavil. Tak vypadá transcendentální opětování lásky mezi oddaným a Pánem. Vztah mezi živou bytostí a Krsnou je věčný — jak je vidět na Arjunově chování, nemůže být zapomenut. Přestože Arjuna vidí bohatství vesmírné podoby, nemůže zapomenout na svůj přátelský vztah s Krsnou.

Bhagavad-gītā taková, jaká je.

Chapter 11: Vesmírná podoba. Text 41-42