śrī-śuka uvāca
ambarīṣo mahā-bhāgaḥ
sapta-dvīpavatīḿ mahīm
avyayāḿ ca śriyaḿ labdhvā
vibhavaḿ cātulaḿ bhuvi
mene 'tidurlabhaḿ puḿsāḿ
sarvaḿ tat svapna-saḿstutam
vidvān vibhava-nirvāṇaḿ
tamo viśati yat pumān
śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; ambarīṣaḥ — král Ambarīṣa; mahā-bhāgaḥ — požehnaný král; sapta-dvīpavatīm — skládající se ze sedmi ostrovů; mahīm — celý svět; avyayām ca — a nevyčerpatelné; śriyam — krásu; labdhvā — poté, co získal; vibhavam ca — a bohatství; atulam — neomezené; bhuvi — na této Zemi; mene — rozhodl se; ati-durlabham — čeho je vzácné dosáhnout; puṁsām — mnoha lidí; sarvam — všechno (získal); tat — to, co; svapna-saṁstutam — jako by viděné ve snu; vidvān — zcela chápající; vibhava-nirvāṇam — zničení tohoto bohatství; tamaḥ — nevědomost; viśati — pokleslá do; yat — kvůli němuž; pumān — živá bytost.
Pro oddaného nemá hmotné bohatství význam, zatímco neoddaného spoutává stále více. Oddaný totiž ví, že vše hmotné je dočasné, zatímco neoddaný považuje takzvané štěstí, které je pomíjivé, za všechno na světě, a zapomíná na cestu seberealizace. Hmotné bohatství je pro něho tedy překážkou v duchovním rozvoji.